Čtenářský deníček

Morton Hunt: Dějiny psychologie
Jan Benda: Mystické zážitky jako předmět klinického zájmu
Jay D.Glass: Zvíře v nás

Morton Hunt: Dějiny psychologie
 Doubleday, New York 1993, Portál 2000, překlad Renáta Mlíkovská a I.Müller

Už delší dobu jsem měl chuť dozvědět se něco víc o psychologii a její historii a také si trochu udělat jasno v tom, jaké byly a jsou její hlavní proudy či směry. Už jen proto, že jsem měl tu čest projít rukama několika psychologů a psychiatrů. Tato knížka mi moje přání docela splnila. Morton Hunt píše poměrně srozumitelně a i čtivě, takže i takový laik jako já má díky němu možnost trochu proniknout do základních psychologických disciplín a směrů.

Po krátkém úvodu, do kterého se mu vejdou Řekové, Římani, středověk, renesance a osvícenci, dochází Hunt k vzniku psychologie jako samostatného oboru. Víc se pak věnuje Wilhelmovi Wundtovi, kterého pokládá za hlavního zakladatele moderní psychologie. Seznamuje s jeho životopisem, experimenty a vědeckým vývojem včetně jeho studia u Hermanna Helmholtze. Dalšími významnými postavami, kterým se Hunt zaobírá podrobněji, jsou William James a Sigmund Freud.

Další kapitoly jsou zaměřeny na vznik různých testů a měření IQ, behaviorismus a tvarovou psychologii. Jak se Hunt blíží k současnosti, jsou kapitoly členěny podle oborů na osobnostní psychologii, vývojovou psychologii, kde je hodně prostoru věnováno Jeanu Piagetovi, sociální psychologii a psychologii vnímání, kde jsou například různé zajímavé příklady zrakových klamů. Pak následují kapitoly o motivační a emoční psychologii, kognitivní teorii, psychologii zaměřené na zkoumání jazyka a vzájemného ovlivnění psychologie a počítačů.

Pro mě zajímavější oblastí je pak část zaměřená na psychoterapii, kde Hunt uvádí jako její hlavní směry dynamickou psychoterapii, která vychází z Freuda, behaviorální psychoterapii a kognitivní psychoterapii. Závěr knihy je o využití a také zneužití psychologie hlavně v současné Americe.

Knížka je tedy značně obsáhlá a zajímavá i pro neznalce, jakým jsem já. Jenom mi trochu schází jakákoliv zmínka o C.G.Jungovi nebo A.Adlerovi, E.Fromm je pouze zmíněn. Humanistickou psychoterapii odbyl Hunt jen jedním odstavcem. O S.Grofovi nebo J.W.Perrym, o kterém jsem se dozvěděl díky diplomce Jana Bendy, tady není ani zmínka. Vůbec Hunt, ačkoliv je vtipný a ironický, se drží hodně při zemi a asi nemá žádné pochopení pro souvislosti psychologie s náboženstvím a transpersonální jevy.

Taky mi trochu běhal mráz po zádech, když Hunt uvažoval o tom, kterak by psychologie měla pomáhat nacházet další analyticky a racionálně myslící odborníky, aby udrželi současný zatroleně komplikovaný americký konzumní styl funkční. Ono vůbec horování pro racionalitu ve službách pokroku není zrovna můj šálek čaje.

Nezapomenu asi na perličku, kterou uvedl Hunt z biografie S.Freuda. Jeho žena mu prý dělala doma tak dokonalé prostředí, že se Freud mohl věnovat jenom svému bádání a povolání. Dokonce, když si šel čistit zuby, měl už od ní připravenou pastu na zubním kartáčku.
26.5.2001

Jan Benda: Mystické zážitky jako předmět klinického zájmu
 K otázce vztahu mystiky a schizofrenie
http://www.stinstromu.net/krize/pk.pdf

Tuhle diplomovou práci Jana Bendy jsem asi před dvěma měsíci náhodou našel na internetu, protože mě uhodil do očí její název na seznamu.cz "Mystika a schizofrenie", což jsou oba pro mě docela blízké termíny. Po vytištění této práce jsem ji na jeden zátah shltnul, jak mi přišla zajímavá.

Je zbytečné rozebírat její jednotlivé části a pokoušet se je zjednodušeně reprodukovat, to už je lepší se na celou diplomku podívat. Mě nejvíce zaujala část o koncepci J.W.Perryho, který některé formy psychóz popsal jako případy vývojové krize nebo jako fázi samoléčebného transformativního procesu. Docela jsem ve vyjmenovaných příznacích našel něco ze svých zážitků, když jsem byl mimo. Takže mně to jeho pojmenování znělo o dost optimističtěji než schizofrenie.

A taky jsem po přečtení této diplomky dostal chuť zaznamenat si ty svoje zážitky, pročež vznikly i moje Cesty a další zápisky.
28.5.2001


Jay D.Glass: Zvíře v nás
 Nakladatelství Motýl

Americký neurobiolog a poté podnikatel tvrdí, že přišel na základní vazby mezi strukturou lidského mozku a lidským vědomím. Své poznatky čtenáři předkládá v jednotlivých kapitolách, které vtipně nazývá lekcemi. J.D.Glass během svých průzkumů došel k závěru, že lidské vědomí je ovlivněno hlavně tzv. biobehaviorálními imperativy, to jest že naše vědomí a chování je z převážné části předem biologicky dáno. Stejně tak jako zvířata člověk jedná v souladu s přírodními zákonitostmi, které jsou v našem mozku jakoby naprogramovány. Jde především o přežití, proto se skoro všechno motá kolem sexuality, rozmnožování, a tím pádem se každý vědomě či podvědomě usiluje o to, aby předčil své soky, které se snaží předstihnout v honbě za vyhlédnutým partnerem. Taky je prý ohromně důležitý imperativ ochrany a obrany vlastního území, dokládá to i na neudržitělnosti jakýchkoliv komunismů a jiných společenských teorií, které se usilují o zrušení soukromého vlastnictví. Za povšimnutí stojí i Glassův postřeh, že Bůh je něco jako vůdce smečky, lidé však narozdíl od třeba vlků už mají tu schopnost nemít jen skutečného fyzického vůdce, ale jakéhosi virtuálního na nebesích. Také všechna duševní onemocnění pramení podle Glasse z neschopnosti některých jedinců vyrovnat se s tím, že jim nevychází jejich podvědomá představa o vítězství a tak. No, knížka to je poměrně podivná.
22.11.2001