Čtenářský deníček

Georges Dumézil: Mýty a bohové Indoevropanů
Zdeněk Kratochvíl, Jan Bouzek: Od mýtu k logu

Georges Dumézil: Mýty a bohové Indoevropanů
 Oikoymenh 1997, překlad Ivo T.Budil

Jedná se o výbor z prací G.Dumézila, ve kterých je vysvětlována teorie o trojčlennosti společenského uspořádání, ideologie a mytologie u Indoevropanů. Dumézil se soustřeďuje na Indii, Řím, Skandinávii, starý Írán a Kelty. Domnívá se, že původní indoevropská společnost se dělila na kněze, válečníky a rolníky - pastevce. U Skythů třeba toto dělení nehrálo tak důležitou úlohu, v Římě bylo toto původní dělení společnosti překonáno, keltská společnost se zase ukazuje jako bližší indickému modelu. Indie na tomto dělení jako jediná založila svou společenskou organizaci, která se dělila do čtyř "stavů", sanskrt říká do "barev", z nichž první tři jsou "čisté" čili čistě árjovské (brahmáni - kněží, kšatrijové - válečníci a vaišjové - chovatelé dobytka, zemědělci či obchodníci), čtvrtá kasta jsou "nečistí" čili původní obyvatelé Indie. Tyto skupiny měly např. svoje barvy, u Keltů je bílá barvou druidů, červená barvou válečníků a modrá barvou zemědělců a ostatních.

Jednotlivé skupiny společnosti měly též odpovídající bohy nebo jejich skupinky. Například v Indii jsou v první skupině bohové jako Mitra (smlouva, přítel) a Varuna (bůh řádu a společenské pravdy). Druhé skupině odpovídá bůh válečníků Indra. Třetí je zastoupena dvěma Ašviny, kterým předcházeli Násatjové (dvojčata). V Římě k první skupině patřil Janus, druhé Mars a třetí Quirinus. U Germánů byli bohy první skupiny Tý a Odin, druhé Tór a třetí Njord, Frey a Vanové, kteří symbolizovali prosperitu.

Dumézil ve svých pracech dokazuje, že toto trojčlenné dělení společnosti je typické pouze pro Indoevropany, ostatní národy, jako třeba Egypťani, Číňani, Arabové nebo Židé, svou ideologii a náboženství na něm založené neměly.



Zdeněk Kratochvíl, Jan Bouzek: Od mýtu k logu
Herrmann a synové 1994

Autoři se zabývají vznikem řecké filozofie a racionálního myšlení a vlivem řeckých mýtů na tento proces. K otázce mýtů podotýkají:

- "Mýtická zkušenost může mít velmi různé podoby. K její struktuře ale většinou patří jasná vertikální orientace (nebe, země, podsvětí), paralely mezi pohlavní podvojností člověka a strukturou zakoušeného světa, podřízenost i partnerství vůči mimolidským a nadlidským silám, vztah smrti a "posmrtného" života, podřízenost osudu. Mýtus formuje úžas vůči posvátnu do podoby úcty, kterou lze vzdát obřadem i slovem. Obřadem i slovem zpřítomňuje cosi původního, k čemu se obrací. Slovo je v něm slovem působícím - to je společným jmenovatelem mýtu, magie a poezie, byť pokaždé v jiné míře a v jiném kontextu."

Autoři se také věnují otázce vlivu kultu Apollóna a Dionýse na řecké myšlení. Tito bohové již nebyli pány přírodních sil nebo částí světa, ale vládli něčemu uvnitř člověka, částem lidské duše, které taky inspirovali. Sem patří na počátku Athéna, pramyšlenka vyskočivší z hlavy Diovy v plné zbroji, dále pak Apollón a Dionýsos. S dionýsovským světem souvisí v archaické době především individualizace, vytržení člověka z pokrevního společenství tak, aby mohl samostaně či spolu s jinými jemu pokrevně nepříbuznými působit; v rámci družinictví. Mezi těmi, kteří se společně opojí dionýsovským obřadem vína, se ustavuje nové pouto, které není závislé na poutech pokrevních. Takto lze svobodně navazovat spojenectví. Apollón je naopak spojován hlavně s věšteckým vytržením, teprve postupně se Apollón stává patronem lidského vědomí a snad i přímo filozofie, neboť sám má s přítomností svého jasného vědomí jakési potíže.