Čtenářský deníček

Alan W. Watts: Cesta zenu
Alan W. Watts: Mýtus a rituál v křesťanství


Alan W. Watts: Cesta zenu
 Votobia, 1995, překlad Petr Jochmann

Tilopa:
"Žádné myšlení, žádná reflexe, žádná analýza, žádná kultivace,
žádný záměr, ať se to urovná samo"

Seng-chcan:
"Uposlechni svou přirozenost a buď ve shodě s tao,
loudej se světem a přestaň se trápit.
Když jsou tvé myšlenky spoutané, zpustošíš to, co
je ryzí...
Nestavěj se proti světu smyslů,
neboť když se proti němu nepostavíš,
ukáže se, že je totožný s úplným Probuzením.
Moudrý člověk neusiluje (wu-wej),
nevědomý člověk sám sebe drží zpět...
Když pracuješ na své mysli prostřednictvím
své mysli, jak se můžeš ubránit nesmírnému zmatku?"

Te-šan:
"Jen tehdy, kdy nemáš žádnou věc v mysli a žádnou
myšlenku ve věcech, až tehdy jsi volný a spirituální,
prázdný a podivuhodný."

Ikkjú:
"jíme, vyměšujeme, spíme a vstáváme,
to je náš svět.
Jediné, co nám zbývá udělat potom -
je umřít."

Bašó:
"Zapálíš-li oheň;
ukážu ti něco pěkného -
velkou sněhovou kouli!"

Chuej-neng:
"V tomto okamžiku není nic, co by nastávalo. V tomto
okamžiku není nic, co by zanikalo. Není zde tedy žádného
zrození - a - smrti, jež by se mělo ukončit. Proto je v tomto
přítomném okamžiku, absolutní klid (nirvána). A protože je to
v tomto okamžiku, který nemá hranic, je zde věčná radost."


Alan W. Watts: Mýtus a rituál v křesťanství
 Nakladatelství Tomáše Janečka, 1995, překlad Jan Čulík

A. W. Watts poměrně podrobně zkoumá katolickou liturgii od adventu přes vánoce, velikonoce, svatodušní svátky po slavnost Všech svatých a Památku zemřelých. Důležitost křesťanského mýtu vidí hlavně v každoročním opakování a připomínání hlavních událostí z Kristova života, které se tak stávají nadčasovými a pomáhají člověku zbavit se jen časných starostí a nějakým způsobem se dotknout věčnosti.
Často zabrousí do srovnávání křesťanství s východním náboženstvím nebo filozofií, například i symboliky - monstrance mu připomíná symboliku stromu páteře v kundaliní józe, starokřesťanský kříž zase porovnává s buddhistickým kolem zákona.
Hodně prostoru věnuje křesťanské představě posmrtného života, ráje a pekla, ambivalentnosti tohoto pojetí, kdy k dokonalému dobru, které je nad člověkem, musí zákonitě zrcadlově existovat zase přehnané zlo, vyjádřené Luciferem, padlými anděly a neuvěřitelně naturalistickými a sadistickými líčeními pekelných muk.
Uvažuje také o tom, jaký by mohlo mít význam křesťanství pro moderního člověka v Evropě nebo Americe.

"... neboť to, čím ve skutečnosti a vnitřně jsme, se vymyká té malé oblasti vědění a vědomí, které se nazývá ego. Je paradoxní, že základní oblast naší bytosti je naprosto "jiná" - jako Bůh v teistickém pojetí. Pokud smýšlíme o svém já jako o skutečném "Já", zůstáváme mimo střed. Jsme "mimo sebe", takže proudění krve a všechny hlubší procesy těla a mysli se zdají dílem někoho nebo něčeho jiného, a když se na ně soustředíme, vyvolávají pocit cizoty a "mrazení".
Tento základní "posun" Boha z periferie světa do centra též vyžaduje posun víry. Je nutno uznat, že ono naprosto nedefinovatelné a nepochopitelné "něco", které je naším nejvnitřnějším "Já", se ve všech nejdůležitějších aspektech vymyká naší kontrole. Neboť "Já", které zná a řídí, je současně něčím neznámým a nekontrolovatelným. To je nejdůležitější poznatek a naučení pro svět, jehož civilizace má snahu být všemohoucí a řídit a ovládat všechno. Neboť jakékoliv úsilí ze strany ega o totální nadvládu nad člověkem a životem končí v bludném kruhu. Kultura se stává řídícím systémem, kde každý pokus o řešení problém jen znásobuje."

"... Víru nelze vyjádřit konkrétními slovy, že věříme v to či ono. Je možné ji vyjádřit pouze negativně jako rezignaci na snahu řídit, vést a pochopit, jako úmysl pustit, uvolnit se a povolit, ne držet."