Čtenářský deníček

Thorwald Dethlefsen: Osud jako šance

Thorwald Dethlefsen: Osud jako šance
Signet Brno 1992, překlad dr. Eva Zelinková

Podle mě se jedná o docela hodně zajímavou knížečku. Autor, psycholog a psychoterapeut, zabývající se tzv. esoterickou psychologií, v ní podává svůj výklad esoteriky, dokazuje, kterak "vědecký" způsob myšlení pokulhává a není možné s ním objasnit mnohou, nebo spíš žádnou, duchovní záležitost. Esoterika se podle něho ve svém myšlení zabývá obsahem, tj. ptá se na souvislosti se skutečností, snaží se odpovědět nejen na otázku jak, ale i proč. Esoteriku bere Dethlefsen jako cestu, na které jsou různé pomocné pomůcky jako jednotlivé esoterické disciplíny. Jak západní, tak východní techniky vedou k poznání pravdy, a pravda je pouze jedna, nezávislá na době, kultuře a náboženství. Esoterický způsob nazírání nezačíná na obvodu reality, když ji bereme jako kruh, ale ve středu. Esoterika zkoumá universální záležitosti. Esoterický způsob myšlení se opírá o základní princip, který vyslovil Hermes Trismegistos ve své Tabule smaragdina v patnácti větách. Nejdůležitější z nich je asi ta, která říká: "To, co je dole, je stejné, jako to, co je nahoře. A to, co je nahoře, je stejné jako to, co je dole, aby se uskutečnila zázračná díla jedné jediné věci".

Dále Dethlefsen rozebírá pojmy tělo, duše, duch. Říká, že všude v přírodě, kde probíhají morfologické pochody, musí existovat vždy informace, tj. vědomí nebo duše. Také se zabývá hypnózou, kterou používal při svých pokusech s reinkarnací, ale teď ji v reinkarnační léčbě již nepoužívá a vysvětluje také proč. Říká, že z esoterického hlediska nelze "léčbu hypnózou" nijak ospravedlnit, neboť tato sugestivní hypnotická léčba nemůže nikdy vést k vyléčení v pravém slova smyslu, dokáže pouze odstranit symptomy, ale nemůže postihnout metafyzické aspekty nemoci.

Dethlefsen vysvětluje i zákon polarity, který je základem hermetické filosofie. Kdyby lidé byli schopni tomuto zákonu porozumět a poučit se z něj, bylo by možno zabránit mnoha omylům. Ten, kdo pochopil zákon polarity, ví, že cíle lze dosáhnout jen pomocí druhého pólu a nikoliv přímou cestou. Také se zmiňuje o důležitosti smíření pro svobodné vnímání světa. Zásadu, která zní "vše, co je, je dobré, protože to je" považuje za základní. Lze se tak oprostit od představy, že musíme proti něčemu nebo někomu bojovat, aniž máme pocit, že zůstáváme nečinnými. Pravá aktivita vychází z klidu. Člověka podle Dethlefsena neformují vlivy vnějšího prostředí, nevytváří jej výchova, není žádného viníka za jeho osud. Dethlefsen také tvrdí, že člověk může navázat kontakt pouze s lidmi, situacemi a myšlenkami, pro které má vlastní rezonanci, nebo pro něž má afinitu.

Dethlefsen také velmi stručně vysvětluje základní pojmy z astologie, kterou považuje za systém zobrazující skutečnost. Za její základ považuje tzv. vertikální myšlení, které se liší od normálního horizontálního tím, že v kolmém směru protíná jisté prapůvodní ideje a principy. Zatímco horizontální myšlením je třeba to, že třeba kočka, pes, ryba, pták a had jsou zvířata, což je každému zřejmé na první pohled.

Dethlefsen vysvětluje dále, že nemoc je třeba brát jako informaci. Zastává homeopatický přístup, nemá například smysl rozptýlit a rozveselit depresivního pacienta, naopak je třeba ho konfrontovat s černou barvou, samotou, smrtí a tak. Má se postupovat harmonicky s vůlí osudu, ne proti jeho vůli.

Závěrem Dethlefsen hovoří o reinkarnační léčbě a o cestě, která má z každodenního života vytvořit jakýsi rituál. Tuto kapitolu uvádí myšlenka Herberta Fritscheho: "Zásadním lidským údělem je skutečnost, že člověk je vyslán do nebezpečí a rizika. Ztroskotání mu škodí méně než zdánlivý pocit bezpečí. Bůh na nás nežádá, abychom hledali metafyzické východy z nouze, ale abychom přispěli k dovršení lidství ve všech jeho aspektech, od smyslových až po smyslné."
5.12.2001