Čtenářský deníček

Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky
Mýty a příběhy o archetypu divoké ženy
Pragma, 1999, přeložila Hana Halamová-Catalano (a dle mého dost špatně)

Dravec

Je v každém, ženě i muži, představuje divokou sílu, destruktivní, jdoucí proti přírodě, proti vývoji, proti nám samým. Chyba není v zanedbané výchově nebo jiných vnějších vlivech, ale my se s ní rodíme, jde o vrozený aspekt každého člověka. Dravec je soupeř, posměšný, vražednický. Dost dobře je ilustrován postavou Modrovouse ze známé pohádky.

Když vlčice opouští své mladé a vydává se za lovem, mláďata se ji pokoušejí sledovat ven z nory a dál po cestě. Ona na ně vrčí, postrkuje je a straší, dokud neběží zpět do nory. Jejich matka ví, že mláďata ještě nedokáží rozeznat a odhadnout ostatní tvory. Nevědí, kteří jsou dravci a kteří ne. Ale ona je to včas naučí, drsně a správně.

Stejně jako mláďata vlků, i ženy potřebují podobné zasvěcení, které by je poučilo, že vnitřní a vnější světy nejsou vždy radostná a šťastná místa. Mnoho ženám se nedostalo ani základního poučení o dravcích, jaké dává vlčice svým vlčatům.

Když se mladá duše „vdá“ za dravce, je polapena v životním období, jež mělo znamenat rozvíjení. Místo toho, aby žila volně, začíná žít falešný život. Prolhaný slib dravce je, že žena se nějakým způsobem stane královnou, přitom ve skutečnosti je plánována její vražda. Existuje cesta z toho všeho uniknout, ale k tomu je potřeba klíč.

Otázky jsou klíče, které tajné dveře duše otevírají.

Přestát to, co uvidíme, dravce v druhých a v sobě, dává ženě možnost vrátit se do své původní podoby „divoké“ ženy, plné intuice, citu, lásky a pochopení.

12.8.2002