Čtenářský deníček

Franz-Theo Gottwald: Slyšení, vědění, jednání

Franz-Theo Gottwald: Slyšení, vědění, jednání
 překlad Eva Bubeníková, text z knihy Šamanské vědy, Volvox Globator 1999

V několika málo společenstvích ještě dnes sedí kolem šamanů lidé hledající radu. Stejně tak se v industriální společnosti shromažďují na budoucnost myslící jedinci kolem vědců, aby se dozvěděli, jak to je se znalostmi, které by umožnily stav, kdy vztahy lidí a světa budou přiměřené.

Šamani i vědci mají společnou tu vlastnost, že překládají ideje do kódů směřujících k činu, činnostem. Převádějí impulzy ducha do skutečnosti. Podstupují dlouhou přípravu, aby svůj úkol mohli splnit bez špatného svědomí. Existuje mezi nimi ale jeden jemný rozdíl. Jádrem šamanského vědění je totiž vždy sebepoznání. Šamanské vědění je založeno na samopoznávací, samozměnitelné praxi slyšení a náhledu, sebetransformaci, kterou se šaman promění ve společně vědoucího.

Šaman má, na rozdíl od dnešního vědce, jiné vědomí o sobě samém. Naslouchá dlouho hlasu světa ve svém nitru, a výsledkem této nikdy nekončící práce je nový vztah mezi individuální existencí a celým středem světa.

Arne Naess říká přibližně toto: „Tradičně se vyvíjí kruh Já ve třech fázích – od ega přes sociální Já k metafyzickému Já. To je koncept vývoje dalekosáhle zanedbané přírody – našeho domova, našeho bezprostředního okolí, kam patříme jako děti, a naší identifikace s živoucím lidským bytím.“ Zavádí proto zkusmo koncept ekologického Já. Tyto vztahy, vyjádřené ekologickým Já, nejsou jen vztahy s lidmi a lidskou společností, ale s větší společností všeho živoucího bytí. Seberealizace může být zpomalena, když je bržděna seberealizace druhých, těch s nimiž se identifikujeme.

Šamanské hluboce ekologické metody získávání vědění mají vždy charakter instrospekce a koncentrace.

„Když se mladík promění při bakchanáliích v boha a ztotožní se s ním, tak se poznáním světa změní a ztotožní se s ním. Nemůže pochopit jeho tajemství smysly, vyptávat se rozumem, může se ho zbavit pouze změnou. Plně se přemění činností své existence, skrytou činností světa: žije životem tohoto světa, vykonává jeho činnosti, působí na jeho dílo, a tak ho poznává,“ napsal Martin Buber. Tento přístup ke světu a „sebevzdělání“ vytváří vědění v jednání prostřednictvím přeměny a je ukazatelem směru pro šamanskou nebo hlubinně ekologickou inspiraci vědeckých prací zítřka.

Zkušenost se přijímá jako základ všeho vědění a systematické zařazování zkušeností se považuje za výzkumnou strategii. Věda, tak zvaný „korektiv ekologického porušení“ (Ivan Illich) představuje léčebný prostředek proti následkům lidských zásahů v současném světě, které vznikly z největší části oddělením vědomí od vnitřní duše. Může je, ty do nebe volající prohřešky moderního člověka, překonat pouze sounáležitostí vědomí s vnitřními vztahy duše, o to vždy šlo šamanům, a mělo by jít i současným a budoucím vědcům, kteří rozhodují o osudu všech lidí.

21.8.2002