Čtenářský deníček


John Gray: Marné iluze
Falešné představy globánílho kapitalizmu

Paradigma.sk 2002, překlad Mikuláš Hučko

gray

Kniha je kritickou polemikou s liberálním konceptem globálního kapitalismu. Volný trh a jeho celosvětové rozšíření jsou novými mýty naší epochy. Tyto mýty provázejí i mnohé legendy, ideje běžně přijímané a opakované, které však - jak to tato kniha na početných příkladech z minulé i současné historie dokazuje - jsou ve skutečnosti falešné. Například se považuje za samozřejmé, že volný trh je přirozeným stavem, který automaticky nastane, jen co bude odstraněno politické zasahování do tržních směn. Podle tohoto názoru jdou volné trhy a minimální zasahování státu ruku v ruce. Ve skutečnosti, protože společnost má docela přirozenou tendenci trhy brzdit, volné trhy dokáže vytvořit jen moc centralizovaného státu. Volné trhy jsou výtvorem silných vlád, mimo něž nemohou existovat. Tak, jak nejsou dětmi demokracie, nejsou ani jejími tvůrci. Po zavedení laissez faire nevyhnutelně dochází k vyostřování problémů, prohlubování sociálních nerovností, zvýšení represe a počtu vězněných, narušení sociální stability a soudržnosti rodin, tedy hodnot, jimiž se politické síly, které hlásají volný trh, ve svých programech ohánějí.

Představa, že vzájemně odlišné ekonomiky a režimy světa by bylo možné nahnat do jednoho univerzálního volného trhu, vejde do historie jako experiment sociálního inženýrství prosazovaný racionalistickými plánovači, kteří se vůbec nepoučili z katastrof dvacátého století. Podobně jako Marxova idea světového komunismu, i ona je dědictvím diskreditované historie filozofie. Podle myslitelů osvícenství růst vědeckého poznání otevírá cestu k univerzální civilizaci, v níž rozličná náboženství a kultury zrozené během lidských dějin splynou v jeden celek. Marxismus i tržní liberalismus vycházejí z předpokladu historické konvergence hodnot.

Samotné dějiny tuto filozofii překroutily. Růst vědeckého poznání a technologické odbornost nevedly ke konvergenci hodnot, ani k univerzální civilizaci. Namísto toho dochází k jejich vzájemnému ovlivňování a rozličným kulturám dává do rukou zbraně, kterými mohou šířit své vzájemně odlišné hodnoty. Globalizace zároveň propojuje ekonomickou aktivitu na celém světě, ale nezpůsobuje žádnou konvergenci ekonomických systémů či režimů.

Žádat, aby se všechny země přizpůsobily normám volného trhu, znamená od nich požadovat, aby přijaly za své ty hodnoty a zvyklosti, které se vyvinuly v některých západních zemích v průběhu posledních přibližně sto let. Je těžké si představit absurdnější požadavek, který by tak jednoznačně již předem nebyl odsouzen k neúspěchu.

Rozumnější přístup k politické ekonomii by akceptoval skutečnost, že rozdílnosti jednotlivých ekonomických systémů mají své kulturní a historické kořeny. Cílem politiky by mělo být vytvoření rámce, v němž by ekonomické systémy, které se budou dále od sebe odlišovat, mohly žít společně v míru. Společný rámec by neměl vnucovat jedny hodnoty všem společnostem. Jednotlivé země musí být při volbě odlišných cest rozvoje svobodné.

Permanentní revoluce volného trhu upírá minulosti jakoukoliv autoritu. Anuluje to, co bylo, zbavuje se paměti a zahazuje místní znalosti. Tím, že privileguje individuální volbu před jakýmkoliv společenským dobrem, má tendenci vytvářet jen provizorní společenské vztahy, které se dají kdykoliv zrušit. Tuto logiku volného trhu, podle níž se všechny vztahy stávají spotřebním zbožím, její ideologové sice s rozhořčením odmítají, ale v každodenním život společnosti, v níž dominuje volný trh, je příliš evidentní.

Žádná země kontinentální Evropy neprošla obdobím laissez faire; tržní instituce nikdy nedosáhly takovou nezávislost na omezeních ze strany ostatních společenských institucí, která je typická pro anglosaský volný trh. Žádná evropská společnost nemá za sebou dlouhou a hlubokou zkušenost individualistických forem rodinného života a vlastnictví, které jsou typické pro Anglii, Spojené státy a ostatní anglosaské společnosti. Kapitalismus, jenž vzniká v Číně, nestojí na velkých korporacích, které se rozvinuly v anglosaském kapitalismu. Rozháranost kapitalismu v Číně nespočívá ve vyprázdění korporací či tříštění rodin, ale v nedostaku solidarity mezi rozličnými vrstvami obyvatel a výrazné degradaci životního prostředí. Ruský kapitalismus má podobná negativa. Rozháraný kapitalismus omezuje autonomii národních vlád, určitě však mezi nimi nestírá rozdíly.

Po sovětském kolapsu byla soutěž mezi centrálním plánováním a kapitalismem nahrazena rivalitou mezi rozličnými druhy kapitalismu - americkým, německým, japonským, ruským a čínským. V této nové rivalitě americké volné trhy podkopávají sociálně tržní ekonomiky jak v Evropě tak v Asii, a to navzdory tomu, že sociální náklady firem evropské i asijské trhy snášejí odlišným způsobem. Oba jsou ohrožené americkým modelem, protože každá ekonomická aktivita má za následek sociální závazky, jichž se ve Spojených státech firmy zbavily. Zároveň se vynořuje čínský kapitalismus jako rival americké verze, protože při podkopávání sociálně tržních ekonomik v Evropě a zbytku Asie může jít ještě dál než americký volný trh. Je velkým omylem se domnívat, že je to soutěž, v níž může některý z existujících modelů zvítězit. Všechny jsou vystavené erozi a budou nahrazeny novými a zcela labilními typy kapitalismu. Hlavním výsledkem této soutěže je, že díky ní se sociální ekonomiky poválečného období stanou nefunkční, zatímco ekonomiky volného trhu, jež jsou jejími formálními vítězi, projdou výraznou změnou.

Globální volný trh je projekt odsouzený k zániku. V tomto, podobně i mnohém jiném se podobá jinému experimentu utopického sociálního inženýrství dvacátého století - marxistickému socialismu. Oba byly přesvědčeny, že lidský pokrok musí mít za svůj cíl jedinou civilizaci. Oba popírají, že by moderní ekonomika mohla mít mnoho variant. Oba jsou připravené zaplatit vysokou cenu lidského utrpení za snahu vnutit světu jediný pohled. Oba selhávají v tom, že nedokáží brát ohled na základní lidské potřeby. Bez podstatné změny v politice Spojených států budou všechny návrhy změny globálních trhů předem odsouzené k neúspěchu. V současnosti USA kombinují absolutistické trvání na vlastní národní suverenitě s universalistickým nárokem na světovou jurisdikci. Podobný přístup je jednoznačně nevhodný pro pluralistický svět, který vytvořila globalizace. Praktickým výsledkem americké politiky může být jen to, že když se stane nestabilita globálních trhů nesnesitelná, ostatní velmoci začnou jednat jednostranně. Potom se chatrná budova laissez faire začne rozpadat.

---------------------------------------------------------------

laissez faire = v překladu: nechte lidi jednat, jak chtějí. Tato slova vyjadřují silnou víru, že je nejlépe do hospodářství nezasahovat a že nejlepších výsledků se dosáhne tehdy, může-li každý jednotlivec jednat podle svého přání.

Také: http://www.paradigma.sk/redakcny_system/clanok.php?id=97

8.4.2008