Čtenářský deníček

R.L.Wing: I-ťing, Pracovní Kniha proměn
Oldřich Král: I-ťing, Kniha proměn
R.Wilhelm: I-ťing
Předmluva C.G.Junga ke Knize proměn
Joseph Murphy: I-ťing, Kniha proměn, Tajemství aplikace

R.L.Wing: I-ťing, Pracovní Kniha proměn
 Synergie, 2003, překlad Stanislava Vitoňová


I-ťing, Kniha proměn, je dost možná nejstarší kniha na zemi. Nejhlubší, dávnověký myšlenkový základ pochází pravděpodobně od kočovných sibiřských kmenů, které stály u zrodu východních kultur i kultur amerického kontinentu.

Ranní autoři I-ťingu pozorovali hvězdy, příliv a odliv, rostiliny, zvířata, přírodní koloběh. Zároveň sledovali vzorce rodinných a společenských vztahů, obchodní praktiky, vladařské dovednosti i nelítostné válečné umění, dramata lásky, ctižádosti, nesvárů a cti. Nesnažili se vytvořit stálá schémata kosmu. Spíš postupně sestavovali jakéhosi průvodce po změnách.

Již po tisíce let nabízí Kniha proměn přesné výpovědi, neboť se v ní odráží vědomí o vzájemném propojení zemědělských cyklů a sociálních modelů, uhlazeného chování a bojových strategií, kosmického běhu a vnitřního rozvoje.

Dříve než král Wen, zakladatel dynastie Čou napsal pojednání o významech šedesáti čtyř hexagramů, používala se původně Kniha proměn především jako zemědělský, rybářský a lovecký almanach. Když se učený Wen začal zaobírat společenským dosahem hexagramů, nastoupilo prolínání mytických vrstev prehistorického poznání s již dlouhými dějinami Číny. Komentáře k hexagramům psal ve vězení, kam ho nechal uvrhnout šangský tyran Čou-sin. Během pobytu v cele měl vidění, na zdi se mu zjevily hexagramy, a byl to tak hluboký zážitek, že zbytek vězení strávil tím, že převáděl obrazy do slov. "Rozhodnutí" krále Wena doplnily starobylé hexagramy o oblast obchodu, politiky a sociálních vztahů. Uvedl je do souladu s přírodními silami.

Mladší syn krále Wena, Wu, řečený vévoda z Čou, vytvořil stručné popisky ke všem šesti čarám v hexagramech a dokončil tak otcovo dílo.

Knihou proměn se zabývali i Lao-c', Meng-c', Mo-c', Ču Si nebo Čuang-c', přičemž jejich práce ovlivnila i samou Knihu proměn. Významný vliv na Knihu proměn měl zřejmě Konfucius, kterému je přičítáno tzv. Deset křídel, které jsou nepostradatelné pojednání, které by měl prostudovat každý, kdo se snaží proniknout do Knihy proměn.

Konfucius byl přesvědčen, že Kniha proměn není jen vyobrazením historie, vládní politiky, filozofie, morálky a mravnosti, ani pouhou pomůckou o zemědělství, počasí a vědě, nýbrž že ji lze chápat i jako krédo vymezující a určující vnitřní rozvoj člověka.

22.10.2003


Oldřich Král: I-ťing, Kniha proměn
 Maxima 1995, z čínštiny přeložil, výkladem a komentáři opatřil Oldřich Král

Kniha proměn, I-ťing, patří k nejstarším knihám lidského rodu. Této knize se věnovaly celé generace čínských filozofů, myslitelů, básníků a vojevůdců. Svět Knihy proměn je svět obrazný, je to svět obrazů a znamení, proniknutí do něj i jeho prožívání vyžaduje myšlenkovou práci, soustředění a praxi. Řeč Knihy proměn je řečí dialogickou a vésti poučený a účinný dialog znamená ovládat strategii tohoto dialogu, jehož kořeny jsou archetypální a mýtické. Kniha proměn předpokládá rozhovor, rozhovor, který začíná otázkou, ale odpovědí nekončí, otázka a odpověď jsou jen dva aspekty rozmyslu života. První a nejdůležitější zásadou je věnovat vážnou pozornost formulaci otázky, otázka musí být jednoznačná dříve než se přikročí k sestavování hexagramu.

Filozofie Knihy proměn byla již obsažena v nejstarší části Knihy, v symbolické formuli její divinační (výkladové) formy a ve strategii jejího používání. I-ťingový způsob věštebné konsultace spojuje navozování jistého povědomí o budoucnosti, založeného na předchozí znalosti přítomnosti ve vztahu k porozumění totalitě světa, s praktickým návodem k jednání ve světě. Toto "věštění" je zaměřeno na řešení otázky a řešení situací (krizí) na základě rozumné a etické rozvahy. Symboly a filozofie Knihy má tři základní roviny, fázi existencionální, fázi kosmologickou a fázi pragmatickou. V čínském originálu je provázání a jednota těchto fází vyjádřena v pojmu Cesty - TAO. Tao je universálně přítomná síla, je to rozptýlené tělo vesmíru, je to vesmírnost věcí, je to cesta, po níž se věci vracejí ke svému prameni.

Kniha proměn se skládá ze dvou oddílů, z takzvaného základního textu a takzvaných komentářů. Základní text je základní proto, že se váže k hexagramům, trigramům a čarám, tedy k formám, které tvoří symbolický základ celého systému a celé knihy. Základní text je tedy výkladem šedesáti čtyř jmen šedesáti čtyř hexagramů a osmi jmen osmi trigramů. Komentáře neboli Deset křídel představují podstatný posun a rozšíření smyslu tím, že se od jednotlivých hexagramových znamení a jejich výkladu obracejí k jejich struktuře a vyjadřují jejich vnitřní a vnější vztahy jako zvláštní symbolickou formu světa a pohybování v něm. Bezprostřední divinační účel je v nich potlačen.

Výchozí oráklové texty představují amalgam nějakých starších věštebných textů z lidových a šamanských pramenů. Oráklové texty se skládají z hexagramů. Každý hexagram tvoří kombinace šesti základních čar. Tyto základní čáry jsou dvě. Plná je jangová, přerušovaná je jinová. Jinové čáry symbolizují všechno zemské, pasivní, záporné, ženské, temné, vlhké, měsíční... Jangové čáry symbolizují všechno nebeské, aktivní, kladné, mužské, světlé, tvrdé, sluneční... Každý hexagram se skládá ze dvou trigramů neboli symbolů o třech základních čarách. Síla jednotlivých čar je různá podle toho, v jakém pořadí jdou po sobě. Také podle toho, zda jsou silné nebo slabé. Osm trigramů (všechny kombinace tří jinových a jangových čar) tvoří jakési kosmické jádro systému tím, že symbolizuje osm elementárních aspektů přírody jako nebe, země, hrom, voda, hora, vítr, oheň, jezero. Tyto aspekty přírody mají své protějšky v rovině pohybu (tvořivý, přijímající, vstávající, klesající, klidný, jemný, přilnavý, útěšný), v rovině vlastností (síla, ústupnost, vznět, hrozba, pokoj, pronikavost, zápal, slast), v rovině vztahu (otec, matka, prvorozený syn, druhorozený syn, nejmladší syn, prvorozená dcera, druhorozená dcera, třetí dcera). Tak tu máme v osmi trigramech výchozí model osmi aspektů a osmi stádií, osmi vlastností a osmi vztahů, na nichž stojí svět, nebo lépe řečeno, skrze něž se svět děje.

V trigramech i v hexagramech se řadí a počítají čáry zdola nahoru. Každý hexagram má jednu i více čar řídících, charakteristické tím, že určují charakter celého hexagramu. Za jistých podmínek mají čáry schopnost změny, zvratu. Tato schopnost zvratu je projev paradoxního principu hlubokého bytí. Připomíná to slova dánského fyzika Nielse Bohra: "Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory absolutně absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda."

Paradoxně končí celý systém a celá soustava hexagramových symbolů, když po 63. hexagramu Čchi-ťi Ukončení následuje finální 64. hexagram Wej-ťi Nedokončení (Ještě nedokončený). Jakoby se touto přesmyčkou všechno zase otvíralo.

Jen tak pro radost jsem si zkusil podle návodu v knize utvořit svůj hexagram. Položil jsem si žertovnou otázku, kdo jsem a kam směřuji. Odpověď si člověk sestaví sám, hexagram je jen pomocníkem a rádcem, nevyjevuje budoucnost, jen nutí k zamyšlení.

Je na to zapotřebí padesáti suchých stébel řebříčku (nahradil jsem je párátky). Stranou se odloží jedno stéblo, které reprezentuje Nejzazší jedinost, pak se rozhodí zbývajících čtyřicet devět stébel na dvě hromádky, pak následují další kroky, které se musí pětkrát opakovat, až velmi složitým postupem vznikne hexagram, tj. šest čar. Mně vyšlo pět jinových čar a poslední jangová. Z toho jediná silná čára byla třetí jinová, poslední v prvním trigramu. Rozlišení slabých a silných čar je důležité proto, že si můžeme sestavit ještě druhý, doplňující hexagram, který vznikne tak, že silné čáry změní svou hodnotu, čili z jinových vzniknou jangové a naopak. Doplňující hexagram jsem tedy měl složený z dvou jinových čar, jedné jangové, dvou jinových a poslední jangové.

Původní hexagram se skládal z dvou trigramů a vypadal tedy takto:

hormí trigram:
_ JANG - silná
--JIN - přerušovaná
--JIN - přerušovaná

dolní trigram:
--JIN - přerušovaná
--JIN - přerušovaná
--JIN - přerušovaná

Je to tedy hexagram složený z trigramů KCHUN (země, poddajnost, matka, břicho, mezi létem a podzimem) a KEN (hora, zastavení, nejmladší syn, pes, ruka, severovýchod, mezi zimou a jarem). Čili ZEMĚ, HORA. Je dvacátý třetí a znamená ODPADÁNÍ.
Obraz hexagramu je: Hora spočívá na zemi. Výrok hexagramu je: Není dobré vydávat se na cestu. Množství jinových a téměř žádná jangová, příležitost pro malé, těžké chvíle pro člověka šlechetného. Doporučuje se přihlédnout k situaci (v tom je smysl dolního trigramu) a počkat (v tom je smysl horního trigramu).

Doplňující hexagram podává rozšiřující výpověď. A je svým způsobem důležitější než první, protože ukazuje, jak dál. V mém případě je to hexagram, skládající se ze dvou trigramů KEN (hora, zastavení, nejmladší syn, pes, ruka, severovýchod, mezi zimou a jarem), čili HORA, HORA. Je padesátý druhý a znamená STÁNÍ. Vypadá takto:

hormí trigram:
_ JANG - silná
--JIN - přerušovaná
--JIN - přerušovaná

dolní trigram:
_ JANG - silná
--JIN - přerušovaná
--JIN - přerušovaná

Tento hexagram se spojuje s obrazem: Hora na hoře. Výrok: Tak šlechetný člověk ve svých myšlenkách neopouští své místo. Postavíš záda tak, že necítíš tělo. Procházíš svým dvorem, aniž se ohlížíš po jiných. A nestane se chyba. Komentář: Základem 52. hexagramu je stání, přestání. Záda jsou centrem vnitřního držení těla, jsou zdrojem vnitřního soustředění i zdrojem vnitřního klidu i těla pohybujícího se vpřed. Je to zvláštní hexagram, jediný mezi všemi "čistými hexagramy", to jest všemi hexagramy, tvořenými dvěma shodnými trigramy, jež se nehonosí některými za čtyř silných atributů, souhrně vypočítaných ve výroku prvního totálně jangového hexagramu: mohutnost, pronikavost, zisk, vytrvání. Spokojuje se s výrokem: nestane se chyba. Je to tak málo?
Mezi hexagramy je tento hexagram znám jako taoistický, jako taoista, naplněný postojem Laovým a Čuangovým, jejich zdrženlivou sebejistotou. To není málo.

Své výklady tohoto si nechám samosebou pro sebe, ale rozhodně sestavit si hexagram má svou cenu.
28.9.2001

Již jsem si pořídil soupravičku padesáti lodyh řebříčku obecného a tak se mi praktikuje I-Ťing mnohem lépe.
30.9.2001


R.Wilhelm: I-ťing
 Portál 2003, překlad Petr Patočka

Ta-čuan, Velké pojednání

V Knize proměn se rozlišují tři druhy změny: neměnnost, přeměna a proměna. Neměnnost představuje pozadí, na kterém je teprve veškerá změna možná. Při vší změně tu musí být bod srovnání, ke kterému se změna vztahuje, jinak není možný řád, ale vše se rozptýlí v chaosu. Vztažný bod stojí na začátku světa jako na začátku rozhodnutí.

Každý vztažný bod je možný, ale zkušenost říká, že již při probuzení našeho vědomí stojíme uprostřed ohromné struktury vztahů. Problém tedy spočívá v tom, zvolit si vlastní vztažný bod tak, aby se shodoval se vztažným bodem vesmírného světového dění. Neboť jen tak bude svět vytvořený naším rozhodnutím uchráněn před osudem ztroskotání na nesmírně mocných skladbách vztahů, se kterými by se jinak ocitl v konfliktu. Předpokladem našeho rozhodnutí je samozřejmě víra, že svět je v konečném základu strukturou sjednocených vztahů, že je vesmírem, nikoliv chaosem. Tato víra je základem čínské filozofie, která je patrná z Knihy proměn.

Jako základ skladby vztahů slouží Knize proměn rozlišení mezi nebem a zemí. Nebe, horní svět, který sice netělesně, ale silně řídí a určuje všechno dění, a oproti němu země, dolní, tmavý svět, který je tělesný a ve svých pohybech závislý na nebeských jevech.

Rozdílem mezi velkým a malým je ustanoven hodnotový rozdíl, takže jeden princip je myšlen jako ctěnější, zatímco druhý jako nepatrnější, nižší. Oba tyto základní principy jsou základem Knihy proměn, Tvoření a Přijímání. Nedá se ale mluvit o dualistickém základu, neboť tyto dva principy jsou spojeny vztažným poměrem. Vzájemně se nepřemáhají, nýbrž doplňují.

Každý hexagram sestává ze šesti pozic, z nichž liché jsou vznešené, sudé nepatrné. Na nebi vládne pohyb, na zemi lze pozorovat zdánlivě stálé stavy. Pro světový názor Knihy proměn však neexistuje nic, co by prostě spočívalo. Klid je mezistav pohybu, vlastně latentní pohyb.
Ale jsou body, na kterých je pohyb viditelnější. To je symbolizováno měkkými a pevnými liniemi, ze kterých jsou jednotlivá znamení zbudována. Přitom se pevný prvek označuje jako princip pohybu a měkký prvek jako princip klidu. Pevná linie je nedělená čára – jang, měkká linie, dělená čára - jin, která odpovídá principu tmy.

Z kombinace charakteru linií (pevná a měkká) s charakterem pozic (vznešená a nepatrná) vyplývá velká rozmanitost jednotlivých možností. To slouží k symbolizování třetího komplexu - událostí ve světě. Existují rovnovážné stavy, ve kterých vládne určitá harmonie, a stavy narušené rovnováhy, ve kterých vládne zmatek.

Věci nejsou jen určovány vnitřní tendencí k řádu, ale pohybují se ještě na základě jiných sil, které jsou jim mechanicky přiděleny zvenku. V důsledku toho není za všech okolností možné dosáhnout rovnovážného stavu, ale naopak mohou nastat odchylky, které pak s sebou přinášejí zmatek.

Přeměna je kruhový pohyb jevů, z nichž každý střídá předchozí, aby zase nakonec vyústil v první. Třeba průběh dne a noci, různé cykly v přírodě. Pevné a měkké se v rámci osmi trigramů vzájemně potlačují. Existují dva směry pohybu: stoupající vzhůru a zpětný, sestupný. První vychází z nejnižšího bodu: Přijímání, Kchun, země, druhý z vrcholu: Tvoření, Čchien, nebe.

Věci jsou pak podněcovány hromem a bleskem, oplodňovány jsou větrem a deštěm.

Snadné a prosté je symbolizováno zcela nepatrnou proměnou jednotlivých čar. Těmito velmi snadnými a prostými změnami jsou zobrazeny zákony všeho vznikání v podnebesí, čímž je dosaženo úplnosti.

„Svatí mudrci stanovili znamení, aby se na nich daly vidět jevy. Připojili výroky, aby ukázali zdar a nezdar.“

„Proto ušlechtilý člověk sleduje v dobách klidu obrazy a přemýšlí o výrocích. Když něco podniká, sleduje změny a přemýšlí o věštbě. Proto mu nebe požehná.“ Orákulum promlouvá prostřednictvím stonků řebříčku.

„Kniha proměn je širá a veliká. Když se mluví o dálce, nezná žádné meze. Když se mluví o blízkosti, pak je tichá a pravá. Když se mluví o prostoru mezi nebem a zemí, pak zahrnuje všechno.“

17.11.2003


Předmluva C.G.Junga ke Knize proměn
 Bollingenská věž 1/90

V Knize proměn od Oldřicha Krále je zmínka o této práci C.G.Junga, a tak jsem byl velmi rád, že jsem si ji mohl přečíst. C.G.Jung ji napsal v roce 1949. Děkuje v ní za překlad I-Ťingu Richardu Wilhelmovi, který podle Junga "neměl ve své době sobě rovného".

C.G.Jung naznačuje rozdíl mezi západním pojetím vědy a poznání, které je založeno na principu kauzality, a čínským chápáním světa. Čínský duch, jak se projevuje v I-Ťingu, se zdá být výlučně zaujat nahodilostním aspektem událostí. Tak zvaná koincidence se zdá být hlavním zájmem tohoto myšlení, a kauzalita zůstává téměř nepovšimnuta. Podle Junga nelze než připustit, že pro obrovskou důležitost nahodilosti ledacos mluví. Nezměrné množství lidského snažení je nasměrováno na přemáhání tohoto svízele a hrozby, které představuje náhoda. Způsobu, kterým je v I-Ťingu nahlížena skutečnost, se protiví naše příčinné procedury. Skutečně pozorovaný okamžik se jeví čínskému pohledu spíše jako souhra náhod nežli jasně vymezitelný výsledek procesu, který se skládá ze spolupůsobících příčin.

Tak se stane, že když člověk vrhne tři mince nebo rozpočítá čtyřicet devět stébel řebříčku, nahodilé detaily vstoupí do obrazu té nazírané chvíle a stanou se její částí, částí velmi důležitou pro čínské myšlení. Pro nás by bylo asi banální a téměř nesmyslné říci, že cokoliv se přihodí v daném momentu, nevyhnutelně nabude kvality tomuto momentu vlastní. Jinými slovy, ať už I-Ťing vymyslel kdokoliv, byl přesvědčen, že hexagram sestavený v určité chvíli, se s touto chvílí shoduje nejen v čase, ale přinejmenším i v kvalitě.

Šedesát čtyři hexagramy I-Ťingu jsou nástrojem, kterým může být smysl šedesáti čtyř různých, nicméně typických situací vymezen. Tyto interpretace jsou rovnocenné kauzálním vysvětlením.

V I-Ťingu je jediným kritériem platnosti synchronicity pozorovatelův názor, že text hexagramu obnáší reprodukci jeho psychického stavu. Tato pravda ukáže svou smysluplnou povahu jen tehdy, můžeme-li tento obraz přečíst a verifikovat jeho interpretaci, zčásti pozorovatelovou znalostí subjektivní a objektivní situace, zčásti charakterem následujících událostí.

C.G.Jung také použil procedury I-Ťingu k dialogu s Knihou proměn, která vyznívá v ten smysl, že jde o živou knihu. Kniha proměn je zde sama mluvčím a vypovídá o sobě. Výsledek byl smysluplný, vyšel mu hexagram 50 - Trojnožka, Ting. Kniha tedy sama o sobě říká: Obsahuji duchovní potravu. Dále Jung pokračuje v rozboru jednotlivých čar hexagramu a ukazuje, jak si je vykládal.

Závěrem Jung podotýká, že starověká moudrost východu kladla důraz na ten fakt, že inteligentní individuum rozpoznává své vlastní myšlenky, a ne způsob, kterým to činí. Čím méně tedy myslíme na teorii I-Ťingu, tím zdravěji spíme.
18.10.2001


Joseph Murphy: I-ťing, Kniha proměn, Tajemství aplikace
 Knižní klub 1999, překlad Jaroslav a Lukáš Vackovi

O téhle knížce se mi nechce ani moc zmiňovat, snad ji jen vřele nedoporučit. Nevím, jak komu, ale mně převod výroků z čínského originálu, a to ještě z anglického překladu německého překladu, za pomoci biblických výroků, připadá lehce nesmyslný. Nějak mi nedošlo, jak tyto výroky souvisí s I-ťingem. Zvláště, když si jsou podobné jako vejce vejci. Murphy říká něco o tom, že tak I-ťingu porozumí každý, protože podle něj každý má doma svou Bibli a velmi se v ní vyzná a bere ji jako nejvyšší autoritu, mně tohle vysvětlení ale nějak zvlášť nesedí.

Taky jeho tvrzení, že řebříček je k ničemu, že stačí naladit se vnímavě (a americky pozitivně) a pak si hodit mincemi, mě nepřesvědčilo o tom, že se jedná o autora, kterého bych měl brát nějak příliš vážně.