Čtenářský deníček
C.G.Jung: Osobnost a přenos, Výbor z díla III.
C.G.Jung: sto dopisů

C.G.Jung: Osobnost a přenos, (Výbor z díla, III. svazek)
 Nakladatelství Tomáše Janečka 1998, překlad Alena Bernášková, Jitka Škodová, Ludvík Běťák

C.G.Jung zde líčí fenomén přenosu, opírá se přitom o symboliku alchymického díla. Dokazuje, že teorie alchymie není v podstatě ničím jiným než projekcí nevědomých obsahů, tj. těch achetypických forem, které vlastně jsou všemi těmi ryzími fantazijními výtvory, se kterými se setkáváme na jedné straně v pohádkách a mýtech, na druhé straně ve snech, vizích a bludných systémech jednotlivců. Významná role, kterou hraje hieros gamos a mystická svatba, tak i coniunctio alchymistů, odpovídá jednak ústřednímu významu přenosu v psychoterapeutickém procesu a jednak jeho významu v normálních lidských vztazích. Problematika přenosu je tak mnohostranná, říká C.G.Jung, že mu chybí potřebné kategorie, aby dokázal provést systematický výklad. Zkušenost ukazuje, že nejen alchymisté byli veskrze nejistí, pokud jde o sled jednotlivých stavů, nýbrž že i v individuálním pozorování se vyskytuje velké množství variací a právě tak velká libovůle v pořadí stavů, při vší principiální shodě v základních faktech. Obrazové série, kterou C.G.Jung použil (Rosarium Philosophorum z roku 1550) je jednou z mnoha, dalo by sestavit ještě mnoha jinými způsoby. Neexistuje jediné schéma, které by bylo schopno plně vyjádřit nekonečné množství individuálních variant, které mají oprávnění existovat. C.G.Jung podotýká, že naše doba je epochou chaosu a rozkladu. Vše se stalo problematickým. Jak se v takovýchto stavech děje vždy, tlačí se nevědomé obsahy na hranice vědomí s cílem kompenzovat jeho nouzi. Stojí proto zato pečlivě sledovat všechny hraniční jevy, jakkoli temné se mohou zdát, aby v nich byly nalezeny zárodky možných nových řádů. Fenomén přenosu je bezpochyby nejdůležitějším a obsahově nejbohatším syndromem procesu individuace a znamená více než pouhou osobní náklonnost či nechuť. Díky jeho kolektivním obsahům a symbolům daleko přesahuje osobní sociální sféru a upomíná na ony vyšší lidské vztahy, které dnešní společenský řád bolestně postrádá. Symboly kruhu, kvaternity, které jsou pro individuační proces tak charakteristické, poukazují na jedné straně k původnímu primitivnímu uspořádání lidské společnosti, na straně druhé vpřed, k vnitřnímu řádu duše, jako by to byl nezbytný nástroj pro reorganizaci kulturního společenství v protikladu ke dnes tak oblíbeném kolektivním organizacím, které shromažďují neucelené, nezralé pololidi.


10.11. 2002



C.G.Jung: sto dopisů
 Sagitarius, 1996, překlad Rudolf Starý

Korespondence C.G.Junga v tomto výběru je z let 1911 až 1960. Nejsem žádným vyznavačem čtení dopisů slavných, ale tento výbor z korespondence mě věru potěšil. Ve stu dopisů se Jung vyjadřuje k většině záležitostí, které probírá i ve svých knihách, a mnohdy tyto dopisy docela zajímavě dokreslují jeho názory, které asi s větší dávkou autocenzury publikoval. V dopisech se vyjadřuje mnohem víc za sebe jako soukromou osobu, nebere ohledy na vědeckou obec a tak. Jung v nich řeší taky svůj vztah k Bohu, alchymii, Německu před a po válce, Freudovi, jiným psychiatrům, filozofům, spisovatelům (Hesse, Joyce) a vůbec ke všemu možnému.

Jen pár zkrácených ukázek z některých jeho dopisů:

1932
… za všech okolností je vždy radno držet se vědomé a racionální stránky života, tj. podporovat ji. Neměli bychom ji nikdy pouštět ze zřetele. Je oním opěrným bodem, bez něhož bychom na neznámých mořích zabloudili. Kdybychom se vzdali vědomé a racionální orientace, pak bychom rovnou na sebe přivolali nemoc. Ale stejně tak platí i opačná pravda, totiž že život není pouze racionální… …do jisté míry je třeba své smysly otevřít také mimoracionálním aspektům existence. K nim patří nevědomí. Tento mimoracionální faktor musíme plně respektovat… … jestliže zaměříme svou pozornost na nevědomí, začne nás okamžitě přitahovat, a nejsme–li pevně zakotveni v reálném, vědomém životě, pohltí nás drak nevědomí. Víte, co to znamená! Jen když vaše vědomí se všemi kritickými schopnostmi zůstane bdělé, můžete začít s pozorováním nevědomí…

1940
… důvěřujte svému nevědomí jako milujícímu otci. Je to však příroda, a o ni se nelze opřít jako o spolehlivou lidskou bytost. Nevědomí je nelidské a vyžaduje lidského ducha, má-li sloužit lidským účelům. Příroda je nedostižná vůdkyně, pokud ovšem víme, jak se jí máme řídit…

… bez lidského ducha nedává nevědomí smysl. Sleduje nepřetržitě své kolektivní cíle a neslouží nikdy individuálnímu lidskému osudu. Váš osud je výsledkem vzájemné spolupráce vědomí a nevědomí…

1943
Heideggerův modus philosophandi je veskrze neurotický a vyvěrá nakonec z jeho psychické zmatečnosti. Jeho bližší i vzdálenější duchovní příbuzní sedí v blázincích zčásti jako pacienti, zčásti jako filosoficky odpoutaní psychiatři. Devatenácté století bylo přes všechny své chyby přece jen lepší, než si Heidegger jako jeho poslední představitel myslí. Kromě toho je tato duchovní zvrácenost nacionálně-německou záležitostí. Anglie může v tomto ohledu posloužit pouze Joycem a Francie surrealismem. Itálie zůstává skromně v pozadí se svým Benedetto Crocem…

… při vší kritické analýze se filosofii dosud nepodařilo vymýtit své psychopaty…

… jedna z kapitol budoucí kritické filosofie se bude jmenovat Psychopatologie ve filosofii. Hegel málem puká domýšlivostí a ješitností, z Nietzscheho prýští znetvořená sexualita atd. Neexistuje žádné myšlení o sobě; myšlení je v těchto případech něčím na způsob vařícího kotle všech nevědomých ďáblů, tak jako každá jiná funkce usilující o absolutní nadvládu…

… neuróza diskvalifikuje každého filosofa, protože je ve svém nitru rozpolcený…

1947
… u aktivní imaginace jde o to, začít nějakým obrazem, například oné žluté hmoty z Vašeho snu. Pozorujte tento obraz a sledujte přesně, jak se začíná rozvíjet nebo měnit. Nesnažte se mu vnutit nějakou určitou podobu, jenom pozorujte, k jakým změnám spontánně dochází. Každý psychický obraz, který tímto způsobem pozorujete, se dříve nebo později přetvoří, a to na základě spontánní asociace, která vede k malým změnám obrazu. Netrpělivému přeskakování od jednoho tématu k druhému je třeba se bedlivě vyhýbat. Držte se obrazu, který jste si vybral, vyčkejte, až se změní. Všechny tyto změny musíte pozorně sledovat a nakonec musíte vstoupit do obrazu: objeví-li se nějaká osoba, která něco říká, pak řekněte i něco Vy, co máte na srdci, a naslouchejte, co Vám on nebo ona sdělí. Tímto způsobem můžete nejen analyzovat svoje nevědomí, ale dáte zároveň svému nevědomí šanci, aby Vás samo analyzovalo. A tak budete postupně vytvářet jednotu vědomí a nevědomí, bez níž individuace není možná…

17.8.2003