Čtenářský deníček

Aniela Jaffé: C.G.Jung / Vzpomínky, sny, myšlenky
 Atlantis 1998, překlad Karel Plocek

Aniela Jaffé začala se zapisováním vzpomínek psychologa C.G.Junga (1875 - 1961) v roce 1957. Jedná o shrnutí života a díla tohoto psychologa, který spíš než životopisná data, přesné údaje a popis jednotlivých situací ze svého života, uvádí myšlenky, vize a sny, které ho formovaly a přivedly k jeho teoriím o kolektivním nevědomí, archetypech, animě, animovi, stínu a dalším klíčovým bodům jeho literárních prací a psychoterapeutické praxe. Věnuje se hodně svému dětství, snům a představám, které ho ovlivnily na celý život. Jednou z klíčových vizí byl sen o sestupu do podzemí, kde v kamenné místnosti stál vysoký sloup, lingam pokrytý lidskou kůží. Postupem času došel C.G.J. k závěru, že se jednalo o sestup do nižších pater lidské psýché, objevení se kolektivního nevědomí.

Také jednou z důležitých věcí, které ho formovaly byl vztah s otcem a matkou, jejichž manželství pokládal Jung za nešťastné. Jeho otec, protestantský pastor, za celý život nenašel cestu, jak si se synem, ostatními dětmi a ženou otevřeně promluvit o tom, co ho tíží.

Jung zažil sen, kdy jeho otec přišel ze záhrobí a ptal se ho na otázky z oblasti manželských vztahů, bylo to těsně po smrti jeho ženy. Jung soudí, že mrtví ve svém světě nemohou dojít k dalším poznatkům a závěrům, než zde, a tak někdy potřebují kontakt se živými, kteří, když umřou, obohatí říši mrtvých o nové myšlenky, které byly jejich majetkem za živa.

Další záležitost, která byla důležitá pro práci C.G.J., byl jeho vztah k Bohu, o němž si se svým otcem nemohl promluvit, protože ten se utíkal k teologickým poučkám a nechápal Jungovu otevřenost. Klíčová představa, která Junga dlouho mučila, než ji nechal na plno rozvinout, byla vize Boha, který z oblaku ze zlatého trůnu vypustí výkal, který rozboří největší chrám ve městě. Jung po celý život hledal vliv numinózního na lidskou psýché, to byl také jeden z důvodů, proč se rozešel s Freudem. Tomu věnuje část knihy, popisuje jejich seznámení, jejich vztah, který byl zpočátku vztahem učitele a žáka. Teprve poté, co Freud své teorie o důležitosti sexuality na psýché začal označovat jako nové dogma, Jung k Freudovi přestal pociťovat důvěru. Tu prý také zničila jejich společná cesta do Ameriky, kdy si na lodi navzájem vykládali a analyzovali své sny. Freud nutil Junga za všemi jeho sny vidět věci dotýkající se jeho biografie, což Jung nepokládal za správné. Když ho Jung požádal při pokusu o výklad Freudových snů o to, jestli by mu neřekl nějaký doplňující údaj ze svého života, Freud odmítl se slovy, že by ztratil autoritu, čímž ji ovšem ztratil u Junga doopravdy a natrvalo.

Jung také hovoří o svých cestách, například do severní Afriky, kdy konfrontuje evropskou převahu racionality a zatlačení mýtů do pozadí se světem beduínů, kteří ještě k tomuto stupni nedošli. Také cestoval po černé Africe, Indii, kde se s pokorou seznamoval s východní filozofií. V Americe navštívil indiány Pueblo, kteří mu učarovali svou vírou v řád světa, ve svou roli v udržení řádu a pochybami, proč jsou bílí tak uspěchaní, agresivní a netuší, jak žít v souladu se světem.

Zajímavá věc je také poznatek, že Jung se pokoušel už v dětství charakterizovat sám sebe za pomocí dvou postav, první byla ovládána vědomím a potřebami časného světa, druhá se hroužila do nevědomí a kontaktů s věčností. Ideálním řešením jeho problému, co studovat, byl právě obor psychologie, kdy první část se věnovala spíše otázkám biologie a druhá filozofie a teologie.

Kniha to je velmi zajímavá, sám nevím, jestli je lepší nejdříve se seznámit s Jungovou autobiografií a teprve potom se vrhnout na jeho knihy, třeba jednotlivé díly Sebraných spisů, a nebo nejdřív něco vědět o tom, na čem pracoval, a teprve potom dojít k tomu, co ho v jeho životě nejvíc formovalo. Nechtě jsem zvolil druhou variantu, první by možná byla lepší.

Nejen že mě oslovují Jungovy myšlenky, jeho úcta k numinóznímu, mytologii, alchymii, veliký přehled, ale také jeho literární styl. Třeba tato kniha je obzvlášť čtivá. No ono i ostatní Jungova díla jsem přečetl s velkým zaujetím.


10.1. 2003