Čtenářský deníček

Holger Kalweit: Svět šamanů a vnitřní vesmír
Život za hranicemi zrození a smrti
Šamanská iniciace
Symboly proměny vědomí

 Eminent 2005, překlad Miloslav Korbelík

Jedná se o vynikající publikaci se spoustou faktografického materiálu, s výpověďmi šamanů, mimo jiné i Černého losa, který umřel ve věku 87 let v roce 1950, plus je skvělé, že je kniha doplněna unikátními fotogafiemi.

Šaman je typickým badatelem v říši smrti, zkoumá trasy a cesty do zásvětí i v něm samotném a kreslí mapu postmortálního terénu. Jako "vědec", jenž se zajímá o transindividuální dimenzi a nepozemskou oblast vědění, platí ve své kultuře za obrovskou autoritu, která nejen zná obyčejnou psýché, ale i ducha, jenž se projevuje nezávisle na těle.

Během iniciace se šaman naučil ovládat své psychické a fyzické funkce, chemii těla a fyziologii stejně jako koncentraci a kontemplaci a v psychickém ohledu se povznesl nad obyčejné lidi.

Šaman podstupuje mnohaletý tvrdý výcvik, aby se mohl vědomě přenést do stavu umírání, v němž duše opouští tělo. Nejprve se opatrně seznamuje s nebezpečími, které na něj číhají, učí se jim čelit a podle svých schopností a síly proniká jeho duše do nejodlehlejších oblastí ducha. Jednotliví šamani vykazují různé schopnosti, podle osobní dispozice podnikají delší nebo kratší cesty do říše mrtvých.

S největší pravděpodobností jsou mnohé znaky "posmrtné geografie" a některá témata mytologie smrti výdobytky extatických zkušeností šamanů. Krajiny, které šamani spatřili, a osoby, s nimiž se na své cestě do zásvětí potkali, popsali co nejpřesněji v průběhu svého transu nebo krátce po něm. Ve zprávách nalézáme často motiv cesty, aby se opsal výstup duše z těla a její putování krajinou smrti.

Pokus o výklad nemateriální zkušenosti v transpersonální dimenzi pomocí metafor z našeho trojrozměrného univerza je beze sporu nedostačující a zkratkovitý, avšak představuje jedinou možnost, jak nevyslovitelné učinit vyslovitelným. Naivně realistické způsoby vyjadřování a obrazy z běžného života, které jiné kultury užívají k popisu zážitků v zásvětních sférách vědomí, představují nejlepší možnost, jak vůbec něco říct o této sféře bytí.

Roland Fischer porovnal veškeré představy o duši u domorodých obyvatel tichomořských ostrovů, jsou obdobné jako u ostatních kultur, uvedu jen několik bodů:
Opisy duše jsou: vítr, kouř, stín, kresba, fantóm, obrys, odraz, ozvěna, dvojník, životní duch, bludička, nesmrtelné ve všech lidech, forma, podobnost, zjevení, zástupce, přísvit, dech.
V nepřítomnosti duše je tělo v bezvědomí nebo jako mrtvé, funguje dál čistě mechanicky, ale nemůže vyvolat bdělost. Rozum ochabne, tělo se zhroutí, je malátné, ochablé, chladne, růst je zpomalen.
Duše je zodpovědná za zdraví, sílu a teplo. Duše může uniknout všemi tělesnými otvory, odděluje se od těla na následujícíhc podmínek: ve spánku, ve snu, v šoku, v úzkosti, v bezvědomí, v boji nebo při vzrušení, při porodu, v nemoci a při prudkých hnutích mysli.
Duše opouští tělo již nějaký čas před smrtí.
Duševní substabnce lpí na všem, s čím duše přišla do kontaktu.
Duchové mrtvých mohou přeskakovat prostor, v mžiku se přemísťovat a proměňovat se do všech tvarů.
Duše dětí a nemocných může být snadno odvedena duchy mrtvých.
Šaman je odborníkem na duši, se svou duší může léčit, ale také působit zlo.
Duši vidí jen jasnovidec a šaman.
Duši mají i jiné bytosti a objekty a lidská duše s nimi může přijít do kontaktu.
Člověk se skládá z těla, životní síly, psýché a duše. Životní síla je identická s tělesnými funkcemi, jako jsou krevní oběh, proudění energie a biochemické procesy.
Nemoci vznikají v duševním těle, proto se léčba musí soustředit na harmonizaci duševního těla.
Zásvětí, v němž duše žije, se řídí prostorovými, časovými a kauzálními zákonitostmi, v našem světě neznámými, které však určují vlastnosti a schopnosti duše.
Duše a oduševnělé univerzum tvoří jednotu.

S univerzem, viděným a popsaným šamany, žijí v souladu veškeré kmenové společnosti, kdysi ho uctívali i naši předkové a všechny kultury starého i nového světa. Pouze naše západní moderní kultura představuje výjimku. Ta se dá taky jaksi charakterizovat slovy Friedricha Nietzscheho, že žijeme v nepřátelském univerzu a jsme pod vlivem představy, že život je koneckonců nesmyslný. Jako rarita mezi kulturami se ta naše zcela stáhla do trojrozměrného pozorovatelného světa, do čisté senzorické skutečnosti, proniknutelné pouze logikou. Naproti tomu poukazuje šaman na živoucnost všeho bytí, na globální, na všech úrovních existující vztah k veškerým bytostem a věcem, a na vyplněnost univerza tvůrčí esencí, která překračuje normální existenci a propůjčuje jí vnitřní soudržnost.

Šaman žije v mystické tradici jednoty všech věcí, všeho bytí. Zkušenosti šamanů jsou reálné transpsychické zkušenosti a každý je může zopakovat, má-li dostatek odvahy a sebekázně, aby překonal svůj omezený intelekt a své zúžené normální vědomí.


Holger Kalweit


5.7.2007