Čtenářský deníček

D.J.Conwayová: Keltská magie

D.J.Conwayová: Keltská magie
 Ivo Železný 1996, překlad Alois Váňa

Tato publikace na mě působila trošku šarlatánsky, některé rady a návody D.J.Conwayové, zvláště pak ty, které se týkají různých magických obřadů kultu Wicca, jsem bral s rezervou, přesto ale jiné záležitosti, jako významy a symboly původní keltské magie nebo spíš světonázoru, stojí za povšimnutí. Třeba jednotlivé stromy, které byly pro staré Kelty natolik významné, že podle nich dokonce pojmenovaly jednotlivé měsíce svého kalendáře. Nejdůležitějším z nich byl dub, který byl v posvátném háji králem stromů, žaludům se říkalo hadí vejce, a byly používány při různých magických úkonech. Conwayová zmiňuje také významy a použití jednotlivých bylin a podává výklad symboliky kamenů. Popisuje také důležitost keltského kotlíku a význam kuřidel, pálení svíček či jiných světel. Zajímavá je charakteristika jednotlivých světových stran, které vyplňují jednotlivé čtvrtiny kruhu (pro mágy kultu Wicca samosebou magického). K východu se přiřazuje vzduch, k jihu oheň, k západu voda a živel země ovládá sever. Pátý živel - Duch (druidové ho nazývali nyu) ovládá střed kruhu, a tím udržuje ostatní živly v rovnováze. Podle kultu Wicca se přiřazují k jednotlivým světovým stranám tyto barvy: východ je žlutá, jih červená, západ modrá a sever zelená. Keltové měli podle Conwayové jiné barvy: východ byl červená, jih bílá, západ šedá, sever černá.

Conwayová vysvětluje také jednotlivá písmena Ogamské abecedy a vyjmenovává spoustu původních keltských bohů, nadpřirozených bytostí a bájných hrdinů z keltských mýtů, které taky velmi stručně převyprávěla. Nejdůležitějšími božstvy byli Rohatý bůh a Velká bohyně s třemi aspekty. Například Anu byla matka země, bohyně kvetoucí plodnosti, která byla někdy trojjediná s Badb a Machou. Její kněžky utěšovaly a poučovaly umírající. O letním slunovratu byly na její počest zapalovány ohně. Výčet keltských bohů je značně dlouhý, a tak zmíním již jenom boha jménem Cernunnos / Cernowain / Cernenus nebo Lovec Herne, který byl znám ve všech keltských oblastech. Byl to Rohatý bůh, bůh přírody, bůh podsvětí a astrálního plánu. Druidům byl znám jakožto Hu Gadarn, Rohatý bůh plodnosti. Býval zpodobňován, jak sedí v pozici lotosového květu s rohy nebo parohy na hlavě. Jeho symboly byly jelen, beran, býk nebo rohatý had.

Taky je zajímavý popis jednotlivých svátků a důležitých dnů v životě Keltů. Byl to hlavně Samain 31. října, kdy byl čas Tenkého závoje neboli obcování s mrtvými. Zimní slunovrat, který druidové nazývali Alban Arthuan. Imbolc se konal 1. února při prvním úplňku ve znamení Vodnáře. Jarní rovnodennost, která se nazývala podle druidů Alban Eiler, kdy nastávala rovnováha mezi světlem a tmou. Potom Beltane, který se slavil 1. května během prvního úplňku ve znamení Býka, byl to čas Rohatého boha a Paní ze zelených lesů, kdy se prokazovala čest strážci domu. Důležitý byl i Letní slunovrat, který druidové nazývali Alban Heruin. Dále byl důležitý Lugnasad, 1. srpen, kdy se v severských zemích slavila slavnost sklizně. Dále to byla Podzimní rovnodennost, které druidové říkali Alban Elved, byl to čas díkůvzdání, čas odpočinku po dokončení sklizně.

No a to je asi tak všechno, co jsem si z této knihy chtěl zaznamenat, možná se někdy vrátím k charakteristice a použití jednotlivých rostil, kuřidla si z nich ale nejspíš dělat nebudu, nejsem žádný sedmý syn sedmého syna, a tak magii provozovat nebudu. No.
7.10.2001