Čtenářský deníček

Rainer Koltermann: Svět, člověk, bůh
 Volvox Globator 1999, překlad Martin Hořák, Pavel Klepáč


Jen velmi stručně:

Von Linné v roce 1737 řekl: „Je tolik druhů, kolik jich od počátku stvořilo nekonečné bytí.“
V době Darwina byl názor, že „druhy jsou stálé“ nešťastně spojen s názorem, že totiž „druhy jsou stvořeny“. S vyvrácením přírodovědeckého výroku padl i výrok druhý, filozoficko-teologický. Odtud se odvíjí nesmiřitelný a nesmyslný spor mezi kreacionisty, kteří na Darwinovy teorie nechtějí za nic na světě přistoupit a tvrdí, že vše bylo stvořeno jednou a provždy. Jediná výpověď, již může přírodovědec na základě své metody učinit, je objasnění otázky, zda jsou druhy proměnlivé či stálé. O otázce jejich stvoření nemůže přírodní vědec vypovědět nic. Kdo potřebuje fenomén boha jen k tomu, aby jím zaplnil místa, na která jeho rozum nestačí, dost boha zneužívá. Smysl božího stvoření světa lze vyvodit i jinak než jako jenom záplatu na nejasné. Sedm dnů božího stvoření světa, toho jediného dobrého, lze brát i za začátek procesu, který trvá. Každý tvůrce je za svůj výtvor zodpovědný. Jeho dílo je na něm závislé, nikde není psáno, že tvůrce své dílo neošetřuje, nevylepšuje, nepřizpůsobuje novým podmínkám, které sice jsou jím nastaveny, ale v systému je i prvek svobody a možnost různých variací, a tak se vyvíjí, jak se vyvíjí. Podle Teilharda je smyslem a cílem stvoření bod omega, Kristus, nejdokonalejší z lidí, který spojuje člověka s jeho stvořitelem. Můžeme a nemusíme na podobný náhled přistoupit, ale třeba židovská smlouva, jejich Zákon, člověka má za partnera boha - jen partneři spolu mohou uzavřít smlouvu, má tedy člověka za stvořeného, který chce dodržovat pravidla jeho tvůrcem stanovená a poznávat a vyslyšet jeho úmysly, aby stvoření mohlo probíhat dále, k zítřkům, ne vše skončit zničením díla, které člověk sám nestvořil, jen mu bylo dovoleno se na něm podílet v rámci jeho nemalých možností.


25.12. 2002