Čtenářský deníček

Konfucius: Hovory
 CAD Press, Bratislava, 1994, překlad z nagličtiny Z.Haštaba


Konfucius je latinizovaná forma jména Kchung-fu-c‘, mistr Kchung. Jeho rodinné jméno je Kchung, osobní jméno Čchiou a příjmení, či přesněji jeho veřejné osobní jméno je Čung-ni, neboli nejmladší Ni. Narodil se v roce 551 (nebo 552) před naším letopočtem. Dožil se sedmdesáti tří let. Znak Kchung znamená dutý. Skládá se ze dvou grafém ve významu vlaštovčí hnízdo. Znamená to, že jeho rodina pocházela z královského rodu Čang, jehož prapředek se „zrodil z vlaštovčího hnízda“.

Konfucius říká:

V patnácti jsem začal studovat; ve třiceti jsem byl pevně usazen; ve čtyřiceti jsem už nepochyboval; v padesáti jsem poznal rozhodnutí nebes; v šedesáti jsem rozuměl tomu, co jsem slyšel; v sedmdesáti jsem nepřekračoval pravidla, když jsem následoval sklony svého srdce.

Dvacet kapitol obsahuje jednotlivé Konfuciovy výroky a výroky jeho žáků a následovníků o něm. Nemá cenu je příliš komentovat, mluví samy za sebe i bez nějaké omáčky.

Jen namátkou:

Doma byl Konfucius příjemný a vstřícný, připomínal spíše člověka, který se neprojevuje. V chrámu předků či na knížecím dvoře hovořil jasně a otevřeně, ale vždy s úctou.

Na dvoře, když hovořil se šlechticem nižší třídy, byl pevný a upřímný, s těmi, co stáli výš, hovořil vlídně a rozumně. Když byl přítomen kníže, projevoval úctu až k bodu, kdy by se projevila nervozita, a byl obřadný v nehlubším slova smyslu.

Mistr uznával čtyři zákazy: Nenech se nikdy svést osobním názorem, nepropadej panice, nebuď svéhlavý a nebuď do sebe zahleděný.

Mistr zásadně rybařil s prutem, nikdy se sítí. A též nikdy nestřílel šípem na sedícího ptáka.

Mistr jen zřídka hovořil o zisku, jeho zájmem byl osud a Dokonalé Lidství.

Mistr vyučoval čtyři věci: literaturu, kultivovanost, disciplínu a věrnost.

Mistr nikdy nehovořil o tajuplných jevech, siláckých výkonech, povstáních či božstvech.

Muž z Ta-siangu řekl:
„Konfucius je opravdu Veliký! Jeho učení je obsáhlé, ale není nic určitého, co by ho proslavilo.“
Když toto přednesli Mistrovi, řekl svým žákům toto:
„Co je mojí silnou stránkou? Je to vedení, nebo střílení? Je to vedení, nejpokornější ze šesti umění.“

K Tuan-mu Cch’uovi promluvil ohledně přátel takto:
„V přísné věrnosti poukazuj na jejich dobré i špatné vlastnosti, buď taktní a opatrně je veď. Nebudou-li však souhlasit, ustup. Nezacházej tak daleko, abys je zahanbil.“

Když sloužíte rodičům, nestěžujte si příliš. Tak přijdete na to, že mají zaběhlý styl života, budete je ctít ještě více a nebudete jim vzdorovat. I když vám to způsobí těžkosti, nezlobte se na ně.

Nestarejte se o to, že vás lidé neznají, raději se zabývejte vašimi omyly.

Nevšímá-li si člověk problémů, které jsou vzdálené, bude s nimi mít starosti, až se přiblíží.

Nemohu udělat absolutně nic pro člověka, který mi nesdělí své problémy.

V naší podstatě se přibližujeme jeden druhému, zvyky nás naopak od sebe oddalují. Jediní, kteří se vůbec nemění, jsou mudrci nebo idioti.

Chytré řeči a povýšené chování mají jen málo společného s Dokonalým Člověkem.

Následovat cestu je mnohem lepší, než ji jen znát. Ale má-li z ní někdo potěšení, je to lepší, než pokud ji pouze chápe a následuje.

Dokonalé Lidství není vzdáleným cílem. Stačí si ho jenom přát a kráčet přímo k němu.

Když se Konfucius vrátil od Mistra Lao-c', nebyl napřed schopen mluvit. Pak se svěřil Nan-kungovi:
"Věděl jsem, že pták létá, že ryba plave, že zvířata běhají; ale zvířata lze chytit do pasti; ryby do sítě; ptáky lze zasáhnout šípem. Pokud se týká draka, nevím nic, jen to, že létá do Nebes, vynášen mraky a větrem. Dnes jsem viděl Lao-c'. Je jako drak."


http://taoismus.webpark.sk/:

K O N F U C I U S
H O V O R Y
L U N - J Ü
Vydalo nakladatelství
C A D PRESS
P.P. 5, BRATISLAVA 42
SR - 844 05
ISBN 80-85349-43-4
Konfuciův život
Konfucius se narodil v Čou-i, malém městečku knížectví Lu na jihozápadě dnešní provincie Šan-tung v severovýchodní Číně. Stalo se tak v zimě, 20.dne - "dne II. krysy" - 10.měsíce 10.roku panování knížete Sianga z Lu anebo 20.roce panování krále Linga z rodu Čou. Podle výpočtu Eul-su Juna to byl 27. srpen 551 (nebo 552) př.Kr. Bylo to přibližně v době, kdy v Indii působil Buddha, a v Řecku Pýthagorás; v období vlády Nabuchodonozora (Nebukadnezara) a babylónského zajetí. Několik let po Konfuciově smrti se narodili Sókratés a Empedoklés.
Lu bylo malé knížectví, vklíněné mezi dva mocné státy více či méně barbarského původu, Čchi na severu a Wu na jihu. Na západě sousedilo s dalšími malými centrálními státy Chu-nanu, s Wej a Sung. Navzájem si byly podobné svým postavením ve feudálním světě, původem svých vládců, starobylostí své civilizace a svého zařazení v rámci čínské konfederace. Lu bylo blíž k pobřeží, a bylo méně civilizováno. Hraničilo s provincií Chu-nan, kolébkou Číny, a hledělo k moři, tam, kde se tyčí Tchaj-šan, posvátná hora s věčně zelenými cedry. Konfucius ji v dětství kontemploval a v hodině své smrti si na ni vzpomněl. Konfucius je jezuity latinizovaná forma jména Kchung-fu-c°, mistr Kchung. Jeho rodinné jméno je Kchung, osobní jméno Čchiou a příjmení, či přesněji jeho veřejné osobní jméno je Čung-ni , neboli nejmladší Ni.
V Konfuciových žilách kolovala údajně královská krev, prý byl dokonce potomkem vládců z rodu Čang. Jisté je, že přišel na svět ve velmi chudé aristokratické rodině. (Jméno Kchung se objevuje poprvé v VIII.stol. př.Kr.)
Jeho otcem byl pravděpodobně Kchung Che, zvaný později Čou Liang-cho, syn Po-chia a vnuk Kchung Fang-čoua, guvernéra Fanga, prvního člena linie rodu, náležejícího k vojenské šlechtě, která emigrovala do Lu. I jeho otec byl guvernérem Čou (někdy je Konfucius označován jako syn guvernéra Čou), a v mládí se proslavil hrdinstvím při dobývání knížectví Pi-jang. Čou-liang Cho se oženil napřed s dívkou z rodu Čou. Měl s ní devět dcer. S vedlejší ženou měl nemocného syna jménem Meng-pchi. Dcery ani synové, kteří nejsou plně fyzicky zdrávi, nejsou schopni tradovat kult předků, což je v čínské společnosti velice důležité. V pokročilém věku se tedy oženil s mladičkou dívkou z rodu Jen, která prý ještě nosila sponku ve vlasech, bylo jí tedy patnáct let.
Dívku jménem Čcheng-caj přivedli do chrámu předků rodiny jejího muže přesně tři měsíce poté, co poprvé vkročila do jeho rodiny. Po tomto obřadu se bála, že nebude moci počít chlapce, vzhledem k věku svého muže. Potají se odešla modlit do chrámu na hoře Ni-čchiou. Z toho pochází Konfuciovo jméno, Čchiou, vršek nebo mohyla. Čcheng-caj spatřila ve snu Černého vládce (pána vod), později jednorožce, kteří jí ohlásili narození mudrce, nekorunovaného krále. Před porodem vyhledala jeskyni, zvanou mezi lidem "dutý morušovník". Ve chvíli narození syna uslyšela nebeskou hudbu a hlas, který jasně říkal:
Nebesa, pohnuta vašimi modlitbami vám dala syna světce.
Morušovník může taktéž být skrytou narážkou na obřady plodnosti, kterým se oddávala mládež v některých jihočínských provinciích, a které se patriarchální čínská morálka - ne bez potíží - pokoušela potlačit. Ukazuje to i jméno Konfucia. Znak Kchung znamená dutý. Skládá se ze dvou grafém ve významu vlaštovčí hnízdo. Je to narážka na jaro, kdy chlapci a dívky spolu chodili hledat vlaštovčí vajíčka. Ale znamená to také, že Konfuciova rodina pocházela z královského rodu Čang, jehož prapředek se "zrodil z vlaštovčího hnízda".


24.8.2003