Čtenářský deníček

Lao - c': Tao te ťing
 překlad Berta Krebsová

Dnes se zase obrátím směrem na východ, ač stále opakuji, jak je mi příjemné býti katolíkem, překládám si katolictví po svém, jako záležitost vpravdě všeobecnou. Dokonce v rámci svého katolictví nepotřebuji pokaždé koketovat s Bohem, Trojicí, Ježíšem a dalšími křesťanskými záležitostmi. O to především nejde, že.

Velice velmi mé vnímání světa ovlivnily čínské knihy I-ťing a trochu nadneseně řečeno bible taoismu Tao te ťing. Máme velikou výhodu, že čeští sinologové nejsou žádná ořezávátka a překladu a výkladu starých čínských knih dávají maximum. Třeba Berta Krebsová sama říká, že překladu Tao te ťingu věnovala spoustu času a pustila se do něj, až když se cítila připravena. Říká, že klíč k vizi světa autora Tao te ťingu jí stále unikal. Pustila se do překladu až když potřebovala nabrat druhý dech, vyjít ze sebe, z ustáleného, zmechanizovaného způsobu myšlení, a ponořit se do světa jiných hodnot, jiného pojmosloví a tak hledat cestu zpět k sobě, ke svému nekonvenčnímu já.

Něco málo o tao, této filozofii přírody:

Ač tao je "plnost klidu" a zůstává ve "věčné nečinnosti", "ve svém působení je nevyčerpatelné". "Pořádá svůj chaos", "rozptyluje svou jednotnost" a vtiskuje ji svůj imanentní řád, "vše dává a vše dovršuje". Jde tedy o jiný druh "klidu" a "nečinnosti", je to "prázdnota neklidu", rozruchu, jeho "bezejmenná jednoduchost je prosta žádostí a vášní". Proto je tao "nevyjádřitelné", "nepostižitelné", proto je každý výrok o něm zdánlivě paradoxní, neboť tao je "plnost v prázdnotě", "bytí v nebytí", "činnost v nečinnosti", "forma bez formy", "jednoduchost a veškerost". Tao "rozptylováním", emanací ze sebe vychází, "odchází", realizuje se v jsoucnu, bytí, a "navrací se" zpět v nebytí, do původní "stejnosti", nerozlišenosti, non-existence.

Paralely k tao jde najít ve všech možných starověkých filozofických systémech. Ovšem taoismus je proti všem těmto soustavám daleko jednodušší a dalo by se říci i logičtější, neboť ho nezatěžuje dualismus "ducha a hmoty", "subjektu a objektu". Tím, že tao jako naprostá jednoduchost, celkovost, úplnost vylučuje jakýkoliv bytostný rozdíl, nemůže v něm existovat rozlišení světa na subjekt a objekt, "člověka a přírodu", tím méně pak na otázku "Bůh a příroda", nebo "Bůh čili příroda". Schází v něm prostě toto rozlišování, které tak zásadně ovlivnilo západní myšlení.

*

7. kapitola - ukrývat svou zář

Nebe stále trvá,
země stále zůstává.
Nebe a země jsou stálé a trvalé,
protože nežijí ze sebe;
proto mohou žít ustavičně.

To je, proč moudrý
opomíjí sebe - a tím se prosazuje,
zbavuje se sebe - a tím se zachovává.

Zdaž ne právě tím, že je bez osobních zájmů,
může všechny své zájmy uskutečňovat?

http://www.volny.cz/buchtik/Tao/tao.htm#nahore


tao


23.9.2007