Čtenářský deníček

Timothy Leary: Velekněz
Maťa a Dhamagaia, Nové trendy 2003, překlad Luboš Snížek


Learyho průkopnická a provokativní kniha, která podrobně zaznamenává a komentuje dobré a špatné tripy s LSD, jak je zažily vůdčí osobnosti 60. let. Záznamy skupinových tripů a dalších událostí spjatých se začátky psychedelického hnutí na zač. 60. let v USA, jejichž protagonisty byli mj. Aldous Huxley, Robert G. Wasson, Allen Ginsberg, Arthur Koestler, Ram Dass, William Burroughs a další.

Pročíst psychiatrickou literaturu znamená sestoupit do moderního freudovského inferna - upjatého a prudérního soupisu úzkostí a konfliktů. Psychiatrický trip je plný obav a nervozity. Zjevení je sprosté slovo. Když psychiatři vidí mystické reakce na jižní plody, opatří je nálepkou patologické. Peyotl, meskalin a LSD mají na svědomí myšlenky a chování, které nejsou běžně chápány jako normální. Takové případy označují jako abnormální. Velmi nekonvenční, tudíž velmi abnormální. Psychotické! Podle psychiatrů způsobovalo LSD u normálních lidí psychotické jednání. A meskalin taky. I houby.

Timothy Leary říká, že by si rád vzal houby a rád by je taky dal svým přátelům, aby umožnil i jim vidět to, co sám viděl. Ve skutečnosti by nejradši strávil zbytek života tím, že by učil lidi, jak houby užívat. Rád by, aby každý, kdo požil houby, později napsal, co viděl a co cítil, jaké měl vize a jak to celé ovlivnilo jeho život.

Ve výzkumu by nebyli žádní vědci versus zkoumaní lidé. Všichni by požili houby, pozorovali by se a vedli pečlivé záznamy o tom, jak se mění a co prožívají. Nejdříve by společné sezení naplánovali, neexistovalo by žádné zatajování informací nebo výsledků. Všechno by bylo prodáno tak, aby tomu každý rozuměl. Žádná jména jednotlivců, žádné diagnostikování. Pokusit se zahrnout do skupiny nejrůznější typy lidí.

Začala se zjevovat strašná pravda, že vědomí vytváří kosmos, v němž se pohybujeme. Že my sami jsme tvůrci nebeských i pekelných jevišť, na nichž účinkujeme. Leary začal mít nepříjemný pocit, že psychedelické drogy žádné problémy neřeší. Pouze zvětší, zmytizují a jako u drahokamu vybrousí základní problém života a evoluce. Ty staré hry tu budou stále: spontánnost versus kontrola, volnost versus struktura a láska versus osamění. Scéna se rozšiřuje. Energie se pohybuje rychleji, náš vhled do božského plánu se hrůzyplným způsobem stává podrobnějším. Ostří paradoxu zůstává.

leary

http://leary.wz.cz/


25.1.2008