Čtenářský deníček

Lucien Lévy-Bruhl: Myšlení člověka primitivního
 Argo 1999, překlad Jindřich Vacek

levybruhl

Protože pro primitiva neexistuje náhoda a poněvadž člověk primitivní nepátrá po podmínkách, za nichž k určitému jevu dochází nebo ne, vyplývá z toho, že všechno nečekané, neobvyklé či mimořádné domorodec přijímá spíše s vzrušením než s údivem. Pozorovatelé si často všimli, že primitiv, jenž se v pravém smyslu ničemu nediví, je přesto velmi vnímavý.

Neviditelné vlivy, které neustále upoutávají pozornost člověka primitivního, lze zhruba rozdělit do tří kategorií, které se ostatně často navzájem překrývají. Jsou to duchové mrtvých, potom duchové v nejširším slova smyslu, kteří oživují předměty v přírodě, zvířata, rostliny a konečně kouzla, vznikající v důsledku činnosti čarodějů.

Všudypřítomnost duchů, nejrůznější kouzla neustále hrozící ve tmách, mrtví úzce zapojení do života živých, všechny tyto představy jsou pro primitivy nevyčerpatelným zdrojem emocí a právě ony vtiskly jejich duševní činnosti její příznačné rysy. Nemá jen mystickou povahu, není jen zaměřena neustále na nadpřirozené jevy, je lhostejná k rozporům, jde ale také o to, že kauzalita v jejich pojetí je jiná, než ta na kterou je zvyklý člověk naší civilizace. Pro nás jsou příčina a následek zároveň dány v čase a téměř vždy i v prostoru, primitivní člověk připouští, že kdykoliv lze vnímat jen příčinu či naopak následek, zatímco to druhé je třeba hledat ve světě neviditelných a nevnímatelných bytostí.

Pro člověka primitivního jsou svět viditelný a neviditelný jedno a totéž. To, co nazýváme vnímatelnou skutečností, a nadpřirozené síly jsou tedy v neustálém spojení. Snad nikde k tomu však nedochází bezprostředněji a úplněji než ve snech, kde člověk přechází z jednoho světa do druhého a zase zpátky, aniž si toho všimne. "Duše" dočasně opustí tělo. Někdy odchází velmi daleko a rozmlouvá s duchy a mrtvými. Když člověk procitne, duše opět zaujme své místo v těle. Když jí nějaké kouzlo či nehoda v návratu do těla zabrání, hrozí nemoc a záhy na to smrt. Sen tedy primitivům poskytuje údaje, které jsou podle nich stejně hodnotné jako vjemy v bdělém stavu, ne-li ještě hodnotnější.

Vedle snů, které pro člověka primitivního představují jednu z nejdůležitějších oblastí zkušenosti, protože mu umožňují přímé spojení s neviditelným světem, mu také znamení pomáhají sledovat působení nadpřirozených sil, jež vnímá všude kolem sebe. Rovněž znamení jsou jakýmisi spontánními prozřeními. Člověk primitivní si je zpravidla vykládá bezprostředně, aniž o nich musí uvažovat, pomocí předem daných spojení kolektivních představ.

Jestliže některého jedince, rodinu či společenskou skupinu postihne neštěstí nebo ji potká řada mrzutostí a neúspěchů, nebude to nikdy přisuzováno náhodě. V řadě afrických společenství se okamžitě vyskytne podezření z čarodějnictví a podobně je tomu u kmenů australských, papuánských a dalších. U Eskymáků a u většiny domorodého obyvatelstva severoamerických společenství zas domorodce okamžitě napadne, že bylo porušeno nějaké posvátné ustanovení či tabu. V obou případech primitivní člověk rázem spojuje to, co ho postihlo, s nadpřirozenou příčinou, která Evropanovi přijde pomyslná, pro něho je však nedílnou součástí zkušenosti tvořené kolektivními představami dané společenské skupiny.


29.2. 2008