Čtenářský deníček

David Lyon: Ježíš v Disneylandu, Náboženství v postmoderní době
Mladá Fronta 2002, edice Myšlenky, přeložila Petra Vlčková


Ježíš v Disneylandu je metafora náboženského života v postmoderní době. Je to samozřejmě velmi křesťanská metafora, protože Ježíš není klíčovou postavou islámu ani judaismu, natož jiných náboženských směrů. A je to také velmi americká metafora, i když Disney byl už úspěšně globalizován.

Náboženství nebo přesněji spiritualita se stala nepochybně spotřebním předmětem. Hledají se nové zdroje významu, které často zahrnují Ježíše nebo aspoň jeho jméno. V Kanadě, kde žije autor knihy, se Ježíš stal idolem na tričkách a taškách, objevuje se v textech rapových kapel i v nejprodávanějších knihách. Je to však nepochybně postmoderní Ježíš. Jak poznamenává teolog Henry Maier, když lidé hledají osobní vztah k Bohu, chtějí, aby to byl „jednodušší a klidnější Bůh, jehož by si mohli připravit i v mikrovlnce“. Kamenem úrazu zůstává pro mnohé kříž – a bude jím stále. Podle Maiera je však Ježíš neustále populární, protože vychází vstříc outsiderům a ženám, staví se proti organizovanému náboženství a je pro ekonomickou spravedlnost. Přichází oblečen do šatů naší vlastní kultury.

Sekularizace jako metanarace je mrtvá. Tradičním hlavním náboženským skupinám možná nastaly těžké časy, ale slunce nad vírou, spiritualitou a hledáním transcendence ještě nezapadá. Rezidence vůči postmodernizujícím podmínkám se může vyostřit do fundamentalistické reakce a tu někdy podbarvují i projevy násilí. Skupiny i jednotlivci s jasnými náboženskými identitami se účastní stálého procesu adaptace a rezistence vůči současným podmínkám.

Sociologie, která studuje náboženské jevy současného světa, by se měla podle autora znovu vymezit v rámci postmoderny. To mimo jiné znamená, že by měla přijmout reflexivitu bez relativismu, odmítnout legislativní modus, ale nikoli základní závazky, zaměřit se na jinakost, ale hledat společné, a nacházet vhodné transformační cíle oboru.

Vzhledem k ústřednímu významu komunikačních a informačních technologií mají náboženské skupiny naprosto jasný úkol. Prosadí se jen některé z nich, a to ty, které zakódují své poselství a symboly tak, aby obstály v nových médiích. Všechny náboženské skupiny se tak potýkají s otázkou, jak daleko v tomto procesu zajít a přitom si uchovat vlastní integritu.

Konzumerismus dál bude nabývat na důležitosti a vše se bude rychle měnit, neboť zákazníci byli vycvičeni tak, aby nebyli nikdy spokojeni. Tato skutečnost mluví proti všem náboženským praktikám, které se řídí božím zákonem, a nikoli pouhou lidskou potřebou nebo lidskými schopnostmi. A vyostřuje rozdíl mezi nevinným konzumentstvím a novou kulturní tendencí ke spotřebě bez hranic.

Křesťanská „péče o svět“ se může projevovat podle autora ve dvou hlavních směrech. Buďto je možné psát různé články a všelijak zdůrazňovat například společný osud smrtelníků a bolestné „sténání“ planety, nebo strategicky spolupracovat s ostatními lidmi z různých náboženských a duchovních tradic, překračovat hranice rozdílnosti a tvořit jednotnou frontu proti marnosti neukojitelné touhy a proti ničivým účinkům konzumerizmu na životní prostředí. Když tato výzva nepřijde od lidí s jasnými náboženskými závazky, je těžké si představit, z jaké jiné strany bychom ji mohli čekat.

1.2.2006