Čtenářský deníček

Carl Gustav Jung: Mandaly
Obrazy z nevědomí

 Nakladatelství Tomáše Janečka 2004, překlad Eva Bosáková


mandaly

Sanskrtské slovo mandala znamená "kruh" v obecném smyslu. V oblasti náboženských rituálů a v psychologii označuje kruhové obrazy, jejich kreslené, malované, plastické nebo taneční ztvárnění. Jako psychologické fenomény se spontánně obrazují ve snech, v jistých konfliktních stavech a u schizofrenie.

Velmi často obsahují čtvernost nebo násobek čtyř ve formě kříže, hvězdy, čtverce, osmiúhelníku atd. V alchymii se tento motiv objevuje ve formě kvadratury kruhu. V tibetském buddhismu přísluší obrazci význam kultovního nástroje (jantar), který má podporovat meditaci a koncentraci. Něco podobného znamená také v alchymii, protože tam představuje složení čtyř prvků tíhnoucích různým směrem. Jeho spontánní výskyt u jedinců naší doby dovoluje psychologickému výzkumu bližší probádání jeho funkčního smyslu.

Mandala se zpravidla objevuje ve stavech psychické disociace nebo desorientace, například u dětí mezi osmým a dvanáctým rokem, jejichž rodiče se právě rozvádějí, nebo u dospělých, kteří jsou v důsledku své neurózy a jejího léčení konfrontováni s protikladnou problematikou lidské povahy a podle toho desorientováni, nebo u schizofreniků, jejichž obraz světa se stal v důsledku vpádu nepochopitelných obsahů nevědomí chaotický. V takových případech vidíme, jak přísný řád takového kruhového obrazu kompenzuje chaos a zmatek psychického stavu, a to tím, že konstruuje střed, směrem k němuž je všechno seřazeno nebo nějaké koncentrické uspořádání neuspořádaného násobku, protichůdností a neslučitelnosti. Jde přitom zjevně o sebeléčebný pokus přírody, který nepramení z vědomého uvažování, nýbrž z instinktivního impulsu. Přitom je, jak ukazuje srovnávací výzkum, používáno základní schéma, takzvaný archetyp, který se vyskytuje takřka všude a za svou individuální existenci vděčí tradici právě tak málo, jak takové zprostředkování vyžadují instinkty.

Zatímco kultovní mandaly vykazují pokaždé zvláštní styl a jako obsah omezený počet typických motivů, individuální mandaly používají takřka neomezené množství motivů a symbolických narážek, z nichž je snadno patrné, že se pokoušejí vyjádřit buď celek individua v jeho vnitřním nebo i vnějším prožitku světa, nebo jeho hlavní vnitřní vztažný bod. Jejich předmětem je bytostné Já v protikladu k já, které je pouze vztažným bodem vědomí, zatímco bytostné Já v sobě zahrnuje celost psýché vůbec, vědomí i nevědomí. Nezřídka proto individuální mandala vykazuje jisté rozdělení na světlou a tmavou polovinu s jejich typickými symboly.

Zajímavý je poznatek, že vedle čísla čtyři se v mandalách také někdy vyskytuje pětiramenné centrum. Pět je číslo přirozeného člověka, poněvadž se skládá z trupu a pěti výčnělků. Naproti tomu čtyřka znamená reflektovanou celost. Popisuje ideálního "duchovního" člověka a formuluje ho jako celost v protikladu k pětce, jež popisuje člověka tělesného. Je příznačné, že svastika symbolizuje "myšleného" člověka, pěticípá hvězda naopak materiálního, tělesného člověka. Dilema čtyřky a pětky odpovídá dilematu kulturního a přírodního člověka.

Je empiricky zjistitelné a snadno pochopitelné, že obrazy mandal mají podle okolností značný terapeutický účinek na své zhotovitele, protože často představují velmi smělé pokusy o souhrnný přehled a složení na pohled patrně neslučitelných protikladů a překlenutí zdánlivě beznadějných oddělení. Již pouhý pokus v tomto směru mívá léčivé účinky, ovšem jen tehdy, když se děje spontánně. Od umělých opakování nebo záměrné imitace takových obrazů nesmíme nic očekávat.


5.8.2007