Čtenářský deníček

Arnold Mindell: Snové tělo
Arnold Mindell: Šamanovo tělo

Arnold Mindell: Snové tělo
Nakladatelství Tomáše Janečka 1993, přeložil Jan Čulík

Arnold Mindell ve své práci z roku 1982 ukazuje, že nevědomí promlouvá k člověku nejen obrazy a symbolikou snů, nýbrž i fyzickými symptomy, jako je tenze, bolest, nemoc. Zkoumá skrytý význam těchto jevů, obohacuje Jungovy výzkumy o fyzikální aspekt.

Mindell seznamuje s různými přístupy k pojmu snové tělo, indickým, šamanistickým, indiánským a dalšími. Snové tělo je pojem prastarý a světový. Západní okultisté je nazývají éterickým či jemnohmotným tělem, v předsmrtných stavech nebo mimotělních zážitcích se vyskytuje jako mlhavá substance, jako astrální tělo, duch nebo strašidlo. V lékařství se pak projevuje fyzickými symptomy a chorobami.

Představa, že planety neboli archetypy symbolizují zkušenosti, fantazie a pocity spojené s určitými částmi těla, se vyskytují též v Číně, kde se určitým centrům v těle přidělují zvláštní bohové a "vládnoucí hodnostáři". Číňané soudili, že nemoc vzniká tehdy, když se tito bohové z těla odstěhují do svých příbytků ve vesmíru. Teorie odpovídá šamanské představě, že nemoc vzniká ztrátou duše. V psychologické terminologii se dá hovořit o lidech, kteří žijí příliš hlavou, jsou mimo tělo, v depresi, v osamělosti nebo v tvůrčí náladě.

Počet center je v různých kulturách a u různých lidí různý. Západní okultní tradice jich zná pět. Leží na páteři, z níž proudí energie Země a Slunce do celého těla. Východní jemné tělo má pět, šest, nebo sedm čaker podle toho, jde-li o obrazy tibetské, čínské, buddhistické nebo hinduistické. Na Západě jsou centra nad hlavou, v hrdle, v srdci, v pohlavních orgánech a pod nohama.

Čakra v dolní části indického jemného těla se jmenuje múládhára, tj. "kořenový pilíř", a odpovídá gonádám, tj. párovým pohlavním žlázám, a sexuální funkci fyzického těla. V tomto centru sídlí slon, indický symbol domestikované energie.

Čakra zvaná svádhišthána odpovídá pocitům v ledvinách a nadledvinách. Žije zde velryba Makara (nebo aligátor). Tato čakra symbolizuje nevědomí. Tato fluidní čakra je vlastně jen první zkušenost či stupeň nevědomí a obsahuje hrozivou velrybu, poněvadž první zkušenosti ne-ega obyčejně překryjí domestikační centrum.

Čakra manipúra, jejímž symbolickým zvířetem je beran, leží v oblasti sluneční pleteně. Je to oblast živočišné moudrosti, kde se mnoho pozitivních reakcí mění na hněv a agresivitu. Násilí, jež souvisí s manipúrou, odpovídá žaludeční krajině jakožto centru rozmělňování potravy a destrukce.

Srdeční krajina se jmenuje anáhata, místo "nezvučného zvuku", kde se podle jogínů sklání k člověku Bůh. Jung interpretuje gazelu, která žije v tomto centru, jako symbol psychosomatických problémů právě pro gazelí rychlost a lehkost.

Višuddha má místo v hrdle. Je to centrum očišťování, vnímané jako éter, vzduch, vítr a dveře, jejichž křídla poletují volně sem a tam. Typické potíže, které se spojují s touto oblastí, jsou deprese a poruchy řeči.

Centrum ádžňa mezi očima odpovídá hypofýze a je sídlem myšlení, starostí a úzkosti. Zde vzniká pocit času, jako proudu mentálních obrazů a vnitřního dialogu. Je to také centrum, odkud se člověk může nebo musí naučit ovládat sledy obrazů, anulovat čas a prožívat svobodu vyprázdněné mysli. Adžňá je bod, kde se setkává čas s bezčasovostí, Šakti s Šivou.

Sahasrára, "lotos s tisíci okvětními lístky", je brahma, zkušenost jednoty, bezčasovosti a beztvarosti v temeni hlavy, odpovídá šišince a mozkovým buňkám. Tudy vstupuje kundaliní a vyvolává vznik nadpřirozených a magických sil.

Vztah mezi různými centry jemného těla a nervovými pleteněmi těla hmotného jsou přibližně tato: múládhára - pohlavní žlázy, svádhišthána - hypogastrický plexus, nadledviny, manipúra - solární plexus, slinivka břišní, anáhata - kardiální plexus, brzlík, višuddha - štítná žláza a příštítná tělíska, ádžňá - hypofýza, sahasrára - celebrální plexus, šišinka.

Pohádky a mýty, které se amplifikují, uvádí také Mindell, vypovídají o strukturách psýché. Studium pohádek přivedlo některé badatele (Carl Gustav Jung a Marie-Luise von Franz) k poznání, že základním smyslem nespočetných událostí snů a pohádek je snaha lidského Já proniknout do vědomí. Pohádky se podobají snům; popisují specifické fáze individuačního procesu, který představuje úsilí našeho Já projevit se ve vědomí. Fyziologická amplifikace těchto pohádek odhaluje vzorce činnosti snového těla, struktury života. Sny a pohádky jsou tak říkajíc "obrazové teorie" odvozené z fyziologických jevů. V těchto pohádkách lze najít různé aspekty problémů těla.

Dále v knížce Mindell rozebírá práci se snovým tělem, práci s prsty, vnitřní bolesti, amplifikaci, práci s kůží, tanec, vizionářskou chirurgii, existenciální nevědomí, hledání vize, akupresuru, meditaci a interpretaci snů.
19.9.2001


Arnold Mindell: Šamanovo tělo
Dobra a Fontána 1999, překlad Marek Procházka

Cest je mnoho.

Jungova cesta je lákavá pro toho, kdo chce porozumět snům a symbolům. Jeho "individuace" představuje zvědomování nevědomí. Tento proces probíhá zcela spontánně.

Transpersonální cesta je vhodná k uchopení duchovního prožitku. Maslow a transpersonální psychologie spojují osobnostní růst s odpoutáním od silných zážitků, soucitem s ostatními a sebeaktualizací.

V Taoismu závisí rozvíjení snového těla na přizpůsobení se cyklickému prodění jinu a jangu, brát vše jak mrak, ze kterého prší, který se nestará o hranice.

I v buddhistické tradici různé postupy jsou spojeny s rozšiřováním vědomí, s objevováním nezávislého pozorovatele, vytvářením odpoutaného hlediska.

Cesta Zenu představuje prožívání okamžiku způsobem, který vede taky hlavně k odpoutání. Keido Fukušima říká: "Každý den je dobrý" - i ten nejnemožnější osud je při správném přístupu přijatelný.

V kabale je osobnostní růst ve vztahu k magickému stromu, který zakoření, vyroste do nebes a jeho bohatá koruna pak představuje všechny naše schopnosti.

Gestalt terapie zdůrazňuje pojmy tady a teď.

Procesová práce páně Mindella, práce se snovým tělem, je pro případ, kdy musíš pracovat se změněnými stavy vědomí v běžné všední realitě. K tomu je zapotřebí pochopit první a druhý okruh vnímání. Je to snadno k nalezení v šamanské tradici. Mindell druhý okruh nazývá snovým tělem. Procesová práce se nezabývá tím, kdo a co jsi nebo čím by ses mohl stát, ale tím, čeho si všímáš. Zrání představuje nejen soustředění se na jevy, keré podporují naši identitu, ale především na popírané a rušivé aspekty života, kterým se obvykle člověku nechce moc věnovat pozornost. Nutkavé a problematické sny, nesnesitelné tělesné potíže, těžké vztahové krize, závislosti, neudržitelné nálady a osud - to vše tě vybízí k probuzení a boji o život. Osud - největší protivník - je nejmocnější spojenec.

Cesta šamana se stane důležitou v okamžiku, kdy hledáš podporu pro svůj vstup do změněných stavů vědomí. Ozřejměníš si role Lovce, Bojovníka, postavy Spojence, Dvojníka a poměrně víc než neuchopitelnou Stezku srdce. Indiáni jí říkají - rudá stezka. Šaman pracuje s bdělým sněním, s vizemi, sleduje tělové vjemy a uctívá přírodu, nejde tedy jen o osobnostní růst, ale o uvědomování si okolního prostředí a společenského cítění. Podobně jako tibetské a egyptské tradice, pracuje šaman i s posmrtnou zkušeností, tedy s událostmi, které následují po osvobození od osobní identity a osobní historie.

Podle všech tradic šamanismu je základním nástrojem při práci s protichůdnými silami respekt pro nevypočitatelnou povahu síly.

Relaxace, mír a uzdravení jsou jen pouhými mezihrami v procesu poznávání celistvosti.


Amy and Arny Mindell

18.10.2003