Čtenářský deníček

Kornelis Heiko Miskotte: Edda a Tóra
Eman 2004, překlad Jan A.Dus, Hans P. van der Horst

Esejisticky laděné reflexe věnované srovnání Starého zákona a germánské mytologie. Práce psaná v předvečer nástupu nacismu je podivuhodně ozvučná uprostřed rozmanitosti současných duchovních proudů. Slovo theologa hluboce ukotveného v hebrejských Písmech, který vede zaujatý rozhovor se současnou kulturou. Obsahuje např. kapitoly Na počátku: Chaos a Stvořitel; Vznikání: kosmologie a dějiny; Vzdor: Loki a Satan; Onen svět: Valhala a Ráj; Naplnění: soumrak bohů a mesiášská říše aj.

Není žádného srovnání tam, kde není vidět žádná shoda. Co mají Edda a Tóra společného, se vyjadřuje slovem "náboženství" - to se zpochybňovat nebude. Dále, Bůh mýtu i Bůh Tóry mohou být nazváni "Bohem živým". Kromě toho se však germánské a izraelské náboženství pozoruhodně shodují ještě v několika bodech.

a) Germánie se cítí osamocena, sama proti národům. I dnes (psáno v třicátých letech 20. století) je ustáleným výrazem německé žurnalistiky slovo "svět". (Svět musí pochopit, že je Říše neporazitelná.)

b) Germánský duch žije spíše v čase nežli v prostoru, naslouchá více nežli nahlíží, vyzná se spíše v hudbě nežli v plastice; k historickému dění přistupuje s určitou vážností, podobnou té, jakou nacházíme v Tóře.

c) Edda i Tóra po formální stránce shodně odmítají dualismus.

d) Germánská víra se orientuje na čin, a není v ní ani stopy askeze. Tu nenacházíme ani v Izraeli, odhlédneme-li od výjimek (esejci např.), epické vyprávění tedy zde zabírá víc místa než u hloubavějších národů.

e) Stejně jako v Izraeli, ani ve světě Eddy se neuctívají modly, alespoň ne v nejstarší době, o níž máme zprávy. Myšlenka Boha se tu jaksi rozšiřuje, "zduchovňuje" či přinejmenším ztrácí tvar.

f) Dalším společným rysem Eddy a Tóry je, že v nich nenacházíme žádnou nebo jen velmi vágní představu o onom světě.

g) Zjišťujeme společný "resentiment" proti světové velmoci - Římu a proti každé moci, která neuznává autochtonii (u Izraele odlišnost). Snahy Říma (či jiné mocnosti v jeho roli) o sjednocení světa pod tím či oním pax romana odmítají obě jako nepřátelské; nezřídka na ně reagují až alergicky.

h) Konečně je třeba zmínit pojem "Říše", omezený ve své umíněnosti a současně neomezeně fanatický, který žije v germánské duši v době stěhování národů právě tak jako u Izraele v době diaspory. Říše je v obou případech i historická i politická i náboženská, ba přímo metafyzická skutečnost.

Kromě těchto shodných momentů existuje ještě spřízněnost zcela jiného druhu, totiž že ve světě existuje nenávist k němectví jako nenávist k židovství, a to z motivů frapantně podobných. U židovství i germánství se pak přirozeně nemůže nedostavit ani odpovídající reakce: neúměrné přeceňování sebe sama a trvalá nervozita plynoucí z otázky, jak vypadám, jak se jevím "světu".

Souhrnně lze říci:

Edda: nekonečný svět je konečný - díky tomu, že je nekonečný. Tóra: konečný svět je nekonečný - díky tomu, že je konečný. Pro Eddu nekonečný svět znamená věčné vznikání, koloběh z chaosu k řádu a zpět. Pro Tóru konečný svět znamená svět Bohem ohraničený, vztažený k transcendentální skutečnosti. Ani pozdější nauky o emanaci se nemohou obejít bez myšlenky prazmatku, Noci starší než Světlo, temnoty, která "na počátku byla vším". Stvoření je myšlenka naprosto "nemožná", revolucionalizující veškeré lidské myšlení. Avšak pravda Tóry, byť "vyšší", může být popřena, pravda Eddy, byť "nižší", nikoli. Mýtus přece nezobrazuje setkání s Bohem, nýbrž světovou skutečnost, naši skutečnost světa. Živý Bůh je něco jiného než Božstvo. Stvoření je něco jiného než vznikání a utváření světa. Konečný svět Tóry je "nekonečnější" nežli nekonečný světový pohyb Eddy.


12.1.2008