Čtenářský deníček

Ludmila Muchová: Vyslovit nevyslovitelné
Didaktika uvádění do světa symbolů

 Prostor 1998, překlad Milan Tvrdík
Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005

muchova

Hubertus Halbfas se věnuje hermeneutickému výkladu symbolu v bibli. Vychází z toho, že současný člověk podléhá příliš způsobu myšlení, které má tendenci opírat se pouze o to, co je fakticky dané, a tudíž uchopitelné. Symboly se svou vícevýznamovostí dráždí člověka, vyvolávají v něm nejistotu, ale i strach a agresi. Razí zásadu, že symbol nemůžeme vykládat tím stylem, že za něj dosadíme určitý pojem. Je třeba spíše ho popsat tak, aby zůstal otevřený a neukončitelný vůči nějakému poslednímu objektivnímu vysvětlení. Například nelze vysvětlit význam symboliky eucharistického chleba jednoznačně a pouze jako znamení utišení našeho duchovního hladu po Bohu nebo použít zkrátka srdce jako symbol lásky.

Abychom k takovému pojetí mohli dospět, oživuje Halbfas tradici čtverého přístupu k symbolu, která byla typická pro interpretaci bible v raném středověku. První rovinou je rozměr faktického. Jde zde tedy o rovinu všeho, co je jednoznačné. Je to sice rovina důležitá, ale pro interpreta vcelku nenáročná. Chléb v této rovině můžeme chápat z pohledu jeho vzniku, od setby přes žně, mletí až po jeho pečení a společné jídlo. Důležitá jsou zde všechna fakta: namáhavá práce i radost z ní atd.

Další rovina vede již k hlubšímu setkání se symbolem v nové rovině skutečnosti. Pomocníkem v této rovině je teologie, ale i mytologie a každé hlubší poznání tajemství světa a života. Chléb jde vnímat jako Boží dar, můžeme se soustředit na důležitost chleba v pohádkách atd.

Na třetí rovině se obrací interpretace bezprostředně na "duši člověka". Jde o existencionální vyrovnání se se symbolem. Člověk se soustřeďuje na své nitro, uchopuje to, co přichází z minulosti, odkazuje na jeho přítomnost a budoucnost. Může to vést až k jeho obrácení. Tento krok je předem nenaplánovatelný.

Nejvyšší a poslední rovinou interpretace je anagogie neboli uvedení do Boží skutečnosti, jak v ni můžeme doufat. Zatímco třetí stupeň měl přinést vnitřní naplnění, které přivede člověka k sobě samému, působí tato rovina opojně. Člověk poznává, že této osnově odpovídá skutečnost, která překračuje smyslovou zkušenost. Člověk tak překračuje všechny danosti získané zkušeností a dospívá k náhledu, v němž pravda skrytá v něm samém se vrací k sobě samé - v Bohu. Tento poslední krok je možný učinit pouze díky symbolům, které zprostředkovávají ústřední smyslovou zkušenost, například mandaly, v nichž jsou velmi těsně spojeny symbolika Boha a symbolika vlastního Já.


4. 5. 2008