Čtenářský deníček


 
 

Miguel Léon Portilla: Aztécká filozofie
Argo, edice Capricorn 2002, překlad Eva Mánková

Stručně z kapitoly "Nahuaské hledání základů světa":

I vypráví se a povídá,
že Quetzalcoátl vzýval, učinil svým bohem cosi (co se nachází) uvnitř nebe.
Ji, se sukní z hvězd, jeho, kdo dává svit věcem;
Paní našeho těla, Pána našeho těla,
Ji, jež je oděna černě, jeho, jenž je oděn rudě;
doslova oděný do barvy krve
Ji, jež poskytuje půdu (podpírá) zemi, jeho, jenž ji halí bavlnou.
duální bůh, který podpírá zemi a zároveň síla, jež vyvolává změny na nebi a v mracích
A tam směřovala jeho slova, jak bylo známo, do místa duality, místa s devíti pilíři, jež tvoří Nebe…
(Anales de Cuauhtitlán)

Matka bohů, otec bohů, starý bůh,
Spočívající v pupku země,
Uzavřený ve svém ústraní z tyrkysů.
Ten, který jest ve vodách barvy modrého ptáka, ten, který jest uzavřen v mracích.
Starý bůh, jenž žije ve stínech kraje mrtvých,
Pán ohně a roku.
(Florentinský kodex)

Tento bůh a bohyně zplodili čtyři syny:
Nejstaršího pojmenovali Tlaclaque Tenzatlipuca a lidé z Guaxocinga a Tascaly, kteří ho měli za svého hlavního boha, jej nazývali Camastle, ten se narodil celý červený.
Měli druhého syna, jemuž říkali Yayanque Tezcatlipuca, který byl největší a nejhorší, nejvíce rozkazoval a zmohl jako ostatní tři, protože se narodil vprostřed mezi všemi: ten se narodil černý.
Třetího pojmenovali Quizalcoatl (Quetzalcóatl) a jiným jménem Yagualiecatl.
Čtvrtého a nejmenšího jmenovali Omitecitl, protože byl levý, a lidé z Mexika ho měli za hlavního ...
(Historia de los Mexicanos por sur pinturas)

Šest let po zrození čtyř bohů, bratří a synů Tonacatecliho, se všichni čtyři sešli a řekli, že by bylo dobré, aby určili, co se má činit a jaký zákon je třeba mít.
A všichni pověřili Quetzalcóatla a Uchilobiho, aby to určili oni dva,
Ti dva pak z pověření a na popud druhých dvou udělali oheň, a když to bylo hotovo, udělali poloviční slunce, jež nezářilo mnoho, nýbrž málo, neboť nebylo celé.
Pak udělali muže a ženu: muže pojmenovali Uxumuco a ji Cipastonal a poslali je obdělávat půdu, a aby ona předla a tkala a z nich aby se rodili macehualové a aby nelenošili, nýbrž vždy pracovali.
A jí dali bohové nějaká zrna kukuřice, aby s nimi léčila a užívala je k věštění a kouzlení, a tak to dnes ženy obvykle dělají.
Poté udělali dny a rozdělili je na měsíce tak, že každému měsíci dali dvacet dní, a bylo jich osmnáct, a tři sta a šedesát dní v roce, jak se říká dále.
Nato udělali Mitlitlatteclet a Michitecaciglat, manžela a ženu, a ti byli bohy podsvětí a tam je poslali;
A pak stvořili nebesa, dál za třináctým, a udělali vodu
a v ní stvořili velkou rybu, které se říká cipoa quacli, co je jako kajman, a z té ryby udělali zemi, jak se říká…
(Historia de los Mexicanos por sur pinturas)

Jednoho dne zrána vrhlo Slunce svůj šíp z nebe. Ten se strefil do domu zrcadel a z díry, kterou vyrazil v kameni, se narodil muž a žena. Oba byli neúplní, on jen od hrudi nahoru, a potulovali se po kraji poskakujíce jako vrabci. Avšak spojeni těsným polibkem zplodili syna, který se stal základem lidstva.
(Nahuaská epika – Garibay)

„Neboť žije se opravdu na zemi?
Ne navždy na zemi,
Jen nakrátko!
I nefrit se roztříští
A zlato popuká,
I peří quetzala se rozpadne:
Ne navždy jsme na zemi,
Jen nakrátko.“
(Nezahualcóyotl)

Když byl stvořen oheň a slunce, lidé a kukuřice, dny, měsíce a roky, místo pro mrtvé, pro vody a svět, uvedli bohové do chodu dějiny světa.
Červený Tezcatlipoca se ztotožnil s východem, rudým krajem Tlapacan, černý Tezcatlipoca s nocí a krajem mrtvých ležícím na severu, bílý Quatzalcóatl, noc a vítr, se západem, krajem plodnosti a života, a konečně modrý Tezcatlipoca s jihem, krajem ležícím nalevo od slunce. Z Omeyocanu a z pupku země obhlíží činnost bohů Huehuetéotl, starý bůh, nejvyšší princip.
Bohové však bojují a jejich boj je historií světa, jejich střídavá vítězství znamenají řadu dalších stvoření.

22.5.2003