Čtenářský deníček

inidani

Procházka Petr: Indiánská kniha mrtvých
Vydavatelství: EMINENT
Datum vydání: 1/2004

Bohatě ilustrovaná publikace o spiritualitě severoamerických Indiánů. Tajemné obřady, rituály, lidské oběti, indiánští bozi, posmrtný život, nebeské úkazy spjaté s posvátnými představami a další zajímavosti o indiánských kulturách patří mezi atraktivní témata této knihy. Zvláštní pozornost je věnována (vzhledem k pestrosti a množství indiánských kmenů a národů) Lakotům-Siouxům. Právě jejich nejvyšší obřad Sundance - Tanec Slunce je zde podrobně, do všech detailů popsán (ještě spolu s obřadem Hunka a Bizoním obřadem). Text prokládají a dokreslují četné fotografie a obrázky. Závěrečná příloha přináší stručná rozdělení severoamerických Indiánů a výčet užívaných pojmů a názvů.

Autor, režisér a scénárista, měl vzácnou příležitost natáčet během posvátného obřadu Sun Dance v indiánských rezervacích v Jižní Dakotě a Minnesotě. Unikátní zážitek se mu stal inspirací pro hlubší studium indiánských kultur, poznání tajných rituálů, šamanských praktik a obřadů a seznámení se s názory na smrt, znovuzrození a karmu u mnoha indiánských kmenů.

V knížce píše Petr Procházka, že pouze šamanova duše dokáže opustit fyzické tělo a cestovat do jiných částí vesmíru. I do světa mrtvých. K šamanství se dojde obdržením vize nebo zvlášť vypečeným utrpením. Šamanovo umění a znalosti vždy vycházejí z praxe a nikdy nejsou jen výhradně mystické. Širší definice pod šamana (původně se četlo šamáán) zahrnuje každého jedince, který dokáže kontrolovat svůj stav v průběhu tranzu. Vždy ho ohrožuje pomatení mysli, i když má věc pod kontrolou. Mystické poznání propůjčuje šamanovi velkou moc, kterou pak jako prostředník mezi pozemským a nadpozemským světem dává k dispozici svému rodu či kmenu...

První setkání se světem duchů vypadá často jako naprostá destrukce lidské osobnosti. Střádání síly a důležitých znalostí vede k pochopení podstaty světa a k nalezení nové perspektivy vhledů. Šaman je potom zvláště pak citlivý ke všem podobám lidského utrpení, neboť ho sám zažil vrchovatou měrou.

Často zasvěcovací rituál má podobu znovuzrození, které následuje po usmrcení. Putování šamana kosmem, světem duchů, je někdy přirovnáváno k návratu do prenatálního stavu. Adepti jsou občas kolébáni duchem v rituální kolébce zavěšené na větvi stromu spojujícího oba světy.

Šamanský dar a moc nad duchy má však i stinné stránky. Propůjčená síla přináší šamanovi po celý život obrovská duševní muka. Vidí a zná totiž skutečnost mnohem hlouběji a ostřeji než ostatní smrtelníci.

Leckde se lidé děsí, že je duchové povolají, aby se stali šamany, a vzdorují ze všech sil. Součástí lidského života je trápení, nemoci a smrt, a být šamanem je proto velmi nebezpečné poslání.

Chromý jelen z kmene Siouxů vzpomíná: "Náhle jsme slyšeli křik orla, mnohem hlasitější než hlasy ostatních ptáků. Zdálo se, jako by říkal: "Čekali jsme vás. Věděli jsme, že přijdete... Vždy u sebe budete mít svého ducha, své druhé já."

Symbolická šamanova smrt se může se slabší nebo silnější intenzitou opakovat nebo připomínat při každém jeho magickém úkonu.

Jeden šaman od Apačů z White Mountain si udělal rituální píšťalu z hlavně pušky, kolem roku 1900, byl to vysoce ceněný artikl, a její předělání na hudební nástroj mohlo mít ironický nádech.


3.11.2007