Čtenářský deníček

Matt Ridley: Původ ctnosti
 Portál 2000, překlad Martin Konvička

ridley

http://dec59.ruk.cuni.cz/~certik/texty/matt.htm

Pomineme-li vzácné mizantropy, nedokážou lidé žít jeden bez druhého. Dokonce i z praktického hlediska byli naši předkové naprosto soběstační naposled před miliony let, od té doby nedokážeme přežít bez každodenní směny našich schopností za schopnosti jiných lidí. Téměř bez výjimky jako ctnosti označujeme prospolečenské chování, jako zlo naopak chápeme chování asociální.

Pro většinu lidí jsou instinkty něčím zvířecím, a nikoliv lidským. Konvenční moudrost společenských věd praví, že lidská přirozenost je prostým obtiskem individuálních prožitků a zkušeností. Naše kultura však není náhodným výběrem svévolně vzniklých návyků, nýbrž poměrně přesným vyjádřením, založeným na naší instinktivní povaze. Proto se ve všech kulturách vyvinula stejná základní témata: rodina, rituál, směna, láska, hierarchie, přátelství, žárlivost, skupinová loajalita a předsudky. Proto jsou pro nás tak pochopitelné hlubší motivy, emoce a společenské vztahy panující v cizích kulturách.

Instinkty se u člověka neprojevují jako neměnné genetické programy, ale jako predispozice k učení. Přitom přesvědčení, že se lidské bytosti řídí instinkty, není o nic více deterministické než přesvědčení, že jsme pouze produkty naší výchovy.

Lidská společnost nevznikla díky úvahám moudrých mužů. Vyvinula se jako součást naší přirozenosti. Stejně jako naše těla i společnost je produktem našich genů. Máme-li toto tvrzení pochopit, musíme se zahledět do našich mozků, kde sídlí instinkty, jež vytvářejí a využívají naše vzájemné vztahy.

Robert Trivers dospěl ve svém článku o recipročním altruismu k této myšlence: emoce slouží jako mediátor mezi naším vnitřním účtováním a chováním vůči vnějšímu světu. Zajištují reciproční výměnu s jinými jedinci a nabádají nás k altruismu všude tam, kde se nám z dlouhodobého hlediska může vyplatit. Máme rádi lidi, kteří se k nám chovají altruisticky, i lidi, kteří se chovají altruisticky k lidem, které máme rádi. Trivers postřehl, že férovost recipročních výměn si umíme ohlídat prostřednictvím moralistické agrese - všechny nás dokáže rozlítit "nefér" chování. I emoce jako vděk a náklonnost jsou překvapivě vypočítavé. Psychologické experimenty - a každodenní zkušenost - ukazují, že lidé jsou zvlášt vděční za ty dobré skutky, které darujícího stály nějaké mirnořádné úsilí nebo mu způsobily velké nepohodlí. Už méně si váží "laciných" skutků, i kdyby obdarovaným přinesly srovnatelný prospěch. Všichni známe nepříjemný pocit, jaký nám způsobí nevyžádaná laskavost, jejímž cílem není udělat nám radost, ale donutit nás k reciproční laskavosti. Pocit viny, pokračuje Trivers, má za úkol napravit situaci provinilce, jakmile bylo jeho provinění odhaleno. Lidé se k altruistickým "opravným" gestům odhodlají častěji, pokud je jejich provinění známo ostatním. Sečteno a podtrženo, lidské emoce se v Triversově podání jeví jako perfektně naleštěná sada nástrojů recipročně-sociálního tvora.

Zatímco Trivers ve své teorii postuloval okamžité reciproční platby, Frank má za to, že jeho model závazku zachránil lidský altruismus ze spárů biologizujících cyniků. Jeho model se nesnaží zbavit altruismu. Na rozdíl od vysvětlení založených na pouhé reciprocitě a genetické protekci umožňuje model závazku evoluční vznik skutečného a upřímného altruismu.

Čestný jedinec je podle modelu závazku ten, kdo si cení důvěryhodnosti pro ni samu. To, že za své chování může být materiálně odměněn, nehraje v jeho úvahách žádnou roli. A právě tento jeho přístup zaručuje ostatním, že mu mohou věřit i v situacích, kdy jeho činy nebudou schopni kontrolovat. Důvěryhodnost, je-li ovšem rozpoznatelná, tak vytváří příležitosti, jaké by za jiných okolností nebyly představitelné.

Zde by cynik mohl namítnout, že dobrá pověst, kterou si člověk vyslouží svou poctivostí, je sama o sobě odměnou, za kterou "poctivec" zaplatil příležitostným altruismem. Model závazku tak chtě nechtě zbavuje altruismus veškerého altruismu, protože jej vnímá jako investici - investici do akcie jménem důvěryhodnost, která vynáší slušné dividendy v podobě štědrosti ostatních. Tak to alespoň vidí Trivers.

Člověk, který ochotně kooperuje s ostatními, tak vlastně vůbec není nezištný; sleduje pouze spíše dlouhodobý než krátkodobý zisk. Frank je tudíž dalek toho, aby sesadil z trůnu racionálního hráče z klasických modelů ekonomické vědy. Spíše na něj nahlíží realističtěji. Amartya Sen nazval zkarikovanou podobu krátkodobě uvažujícího a osobními zájmy ovládaného hráče z ekonomických modelů "racionální idiot". Pokud se racionální idiot řídí pouze krátkodobými zájmy, pak není racionální, ale krátkozraký. A navíc i hloupý, nebot nebere v potaz, jak na jeho činy zareagují ostatní.

Když však tyto drobnosti odsuneme stranou, podrží si Frankovy postřehy ohromný význam. Jejich jádrem je myšlenka, že naše upřímně míněné šlechetné činy jsou cenou, kterou platíme za vlastnictví mravních citů čili emocí. Hodnotu našich emocí pak lze vyjádřit možnostmi, jež se před námi za jistých okolností otevírají právě jejich zásluhou. Když tedy někdo chodí k volbám (což je velmi iracionální, vezmeme-li v úvahu šanci jednotlivce ovlivnit konečný výsledek), nechává spropitné v restauraci, do níž se nikdy nevrátí, věnuje anonymně peníze charitativní organizaci nebo odletí do Rwandy, aby tam omýval nemocné sirotky v uprchlickém táboře, nechová se dokonce ani z dlouhodobého hlediska sobecky nebo racionálně. Pouze podlehl citům, jež se v nás vyvinuly k jinému účelu: abychom tím, že vystavíme na obdiv naši ochotu k altruismu, získali důvěru ostatních. Tato interpretace není alternativou k názoru, že lidé konají šlechetné skutky, aby si tak vysloužili prestiž, kterou si prostřednictvím nepřímé reciprocity nechají proplatit v podstatně praktičtějším zboží. Richard Alexander uvádí filozofa Petera Singera, podle kterého institut dárcovství krve a existence krevních bank dokazuje, že lidé při altruistických činech nejednají recipročně. Vaše dobré skutky za vás křičí: "Jsem altruista, důvěřujte mi!"

-------------------------------------------------------

Recenze: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=340:

26.3.2008