Čtenářský deníček


Elie Wiesel: Svět chasidů
 Sefer 1996, překlad Alena Bláhová

O Velkém Magidovi a jeho žácích, pokračovatelích Bešta:

"Co jste se naučil v Meziriči?" ptali se rabi Árona z Karlina.
"Nic."
"Cože?"
"Ano," řekl. "V Meziriči jsem se naučil, že nejsem nic."

"A vy?" ptali se rabi Lavi Jicchaka z Berdičeva. "Co vy jste se dozvěděl ve škole u Velkého Magida?"
"Dozvěděl jsem se, že Bůh existuje, že je z tohoto světa, ze všech světů."
"Ale rabi, to je přece pravda, kterou tu znají všichni!"
"Nikoli," odpověděl slavný Berdičevský. "Všichni to říkají, ale v Meziriči to skutečně vědí."

Třetí chasidský mistr, rabi Šmelke z Mikulova, odpověděl po svém:
"Kdysi, v zaslepeném mládí, jsem umrtvoval tělo, aby sneslo mou duši. Od Meziriče vím, že to nemusím dělat. Tělo a duše spolu mají a mohou žít v harmonii."

Rabi Zusjovi dal Velký Magid tuto radu:
"Poslyš, nemohu tě naučit deseti kardinálním zásadám, určujícím chování člověka, který chce sloužit Stvořiteli. Tři věci se však lze naučit od dítěte, sedm ostatních od zloděje. Od kojence se naučíš smíchu, pláči a hře. A od zloděje? Za prvé: to, co dělá, dělá ve skrytosti. Za druhé: co se mu nepovede dnes, zkusí zítra. Za třetí: je solidární se svými druhy. Za čtvrté: je připraven obětovat se pro to, po čem touží, i když to, po čem touží, pro ostatní nic neznamená. Za páté: jakmile získá to, po čem toužil, přestane ho to zajímat. Za šesté: nebojí se ran. A nakonec: za nic na světě by své řemeslo nezměnil; jinými slovy: neměnil by s nikým na světě."

27.12.2007