Čtenářský deníček


Jonathan Wright: Jezuité
Nakladatelství BB/art 2006, přeložil Gerik Císař

jezuite

V průběhu pěti staletí byli členové Tovaryšstva Ježíšova osočováni z vražd králů a prezidentů, jako misionáři procestovali nejvzdálenější končiny světa, zakládali haciendy v Mexiku, podnikali výzkumné výpravy po Mississippi i Amazonce, čínským císařům sloužili jako kartografové, malíři a astronomové. Tovaryšstvo se může pyšnit nejen úctyhodným seznamem svatých a mučedníků, ale i pětatřiceti měsíčními krátery, nesoucími jména jezuitských vědců. Jezuité byli pranýřováni i do nebe vynášeni nesrovnatelně víc než kterýkoli jiný náboženský řád, umírali nejhrůznějšími způsoby a konali nejneuvěřitelnější činy.
Ať obdivován či zavrhován, dalekosáhlý účinek působení Tovaryšstva Ježíšova nelze nikdy minout bez povšimnutí. Narušil jistoty i hierarchický pořádek katolické církve, změnil kulturní a duchovní mapu Evropy, Asie i obou Amerik a prosadil se jako vlivná síla ve školství, kazatelství i v nejvyšších vrstvách politické moci. Navzdory novým krizím a polemikám jsou dnešní jezuité nadále aktivní ve světě vědy, politiky, školství i náboženství a sehrávají významnou roli ve složité transformaci moderní katolické církve.
Vzestup, pád i znovuzrození jezuitů jsou úzce spjaty s velkými zámořskými objevy, reformací, osvícenstvím a revolucemi, které utvářely náš současný svět.

Řád Tovaryšstva Ježíšova vznikl v 16. století (r.1540), kdy vznikaly nové tzv. apoštolské řády. Založení Tovaryšstva Ježíšova je spojeno s postavou baskického šlechtice Ignáce z Loyoly (1491-1556). On sám toužil po vojenské kariéře, ale zranění nohy ve válce Španělska proti Francii ho upoutalo na dlouhou dobu na lůžko a tam si krátil dlouhou chvíli čtením knih "Život Kristův" a "Legendy o svatých", protože jiná literatura nebyla k dispozici. Přitom uvažoval o tom, že i on by chtěl "pomáhat duším k větší slávě Boží". Po studiích v Barceloně, Alcale a Salamance získává titul magistra filozofie na pařížské Sorbonně. Shromažďuje kolem sebe univerzitní studenty a získává je pro svůj cíl. Původní záměr sloužit poutníkům ve Svaté zemi, jim překazila válka mezi Benátkami a Tureckem. Protože se do Svaté země nemohli dostat, nabídli své služby papeži. Papež Pavel III. s radostí jejich nabídku přijal a po jejich rozhodnutí, že by se stali novým řádem, potvrzuje 27. září 1540 bulou "Regimini militantis Ecclesiae" řád Tovaryšstva Ježíšova a dovoluje sv. Ignáci, který byl zvolen prvním generálním představeným, vypracovat Konstituce.

Nový řád se vyznačuje tím, že kromě tří obvyklých řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti, má ještě zvláštní slib poslušnosti vůči papeži. Jeho heslem je "Omnia ad maiorem Dei gloriam". Zvláštní důraz se klade na ctnost poslušnosti. Mimo obvyklé formy apoštolátu je pro Tovaryšstvo specifické dávání duchovních cvičení podle instrukcí, které vypracoval jeho zakladatel sv. Ignác. Dále je to výuka katechizmu, především mládeže a dětí. Řád se rychle šířil a v době smrti sv. Ignáce již měl asi 1000 členů, přes sto kolejí a domů v jedenácti provinciích. V roce 1556 přichází jezuité také do Prahy a postupně do Českých zemí. Přivádí je sem na přání císaře Ferdinanda I. provinciál Hornoněmecké provincie Petr Canisius. Roku 1623 bylo již v Českých zemích tolik členů Tovaryšstva Ježíšova, že mohla vzniknout Česká provincie, která dala Tovaryšstvu generálního představeného. Byl jím František Retz z Prahy (1730-1750).

V roce 1773 na nátlak některých politických kruhů bylo Tovaryšstvo zrušeno. To se citelně dotklo především duchovní správy a školství. V době zrušení měli jezuité v Českých zemích 43 řeholních domů. Tovaryšstvo Ježíšovo přežilo v Rusku a Prusku, kde panovníci těchto zemí nedovolili číst breve o zrušení Tovaryšstva. V roce 1814 si veřejné mínění vyžádalo obnovení řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Jezuité se museli pokusit pochopit národy, které hodlali obrátit na křesťanství, srovnat je jak s Evropany, tak mezi sebou navzájem. To činilo nejzásadnější plod Tovaryšstva Ježíšova. My lidé Západu stále hledíme na ostatek světa optikou, kterou vytvořili jezuité a ostatek světa nese v dobrém i ve zlém na svých bedrech následky tohoto pohledu. Fakta, fakta a zase fakta, zněla mantra jezuitských misionářů, která ve svých důsledcích znamenala duše, duše a zase duše.

Roku 1717 John Lockman zaznamenal dvě krajnosti, které vystihují jezuitského misionáře:

1.

Dokážeme si vůbec představit laskavější bytost, než jakou je člověk, jenž poté, co svou mysl obohatil nejvznešenějšími poklady vědění, dobrovolně opustí své přátele, příbuzné i rodnou zem, vystaví se všem nebezpečenstvím plavby po moři a poté vybaven jen nejnezbytnějšími potřebami vstoupí na pevninu mezi barbary, jejichž jazyk je mu zcela neznámý, aby tam v naprostém osamění putoval divočinou, v níž mu hrozí zřícení ze svahu či pád do propasti, smrt ve spárech šelem nebo z rukou domorodců - to vše jen z touhy po očistě jejich myslí, po jejich tělesném blahu a spáse jejich duší?

2.

Uvažujeme-li o člověku, jehož jediným záměrem je po získaném vzdělání ovlivňovat své bližní; o člověku, jenž pod pláštíkem náboženství a ve službách nejhnusnějších politiků podniká dlouhé cesty, navštěvuje cizí kraje, kde se vemluví do přízně domorodců, aby se zmocnil jejich bohatství a v jejich vlastní zemi je zotročil tak, že ve své počestné nevědomosti vnímají své vazalství jako čiré blaženství - můžeme si vůbec představit bytost zrůdnější?

A právě v tom spočívá protikladná podstata jejich charakteru.

Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova: http://www.jesuit.cz/

20.2.2008